Ceny pohonných hmot v Česku dál rychle rostou a vláda zatím odmítá znovu zasáhnout. Benzin se už prodává v průměru za více než 44 korun, cena nafty se blíží hranici 48 korun za litr. Podle analytiků navíc zdražování nemusí být u konce. Pro domácnosti i firmy to znamená další tlak na rozpočty, přičemž stát podle kritiků zůstává až příliš pasivní.
Řidiči v Česku si za tankování v posledních dnech výrazně připlácejí. Průměrná cena nejprodávanějšího benzinu Natural 95 během jediného týdne vzrostla o 1,88 koruny na 44,22 koruny za litr. Nafta zdražila téměř stejně, o 1,90 koruny, a její průměrná cena dosáhla 47,79 koruny za litr.
Podle údajů společnosti CCS jde o výrazný cenový skok. Benzin je nyní nejdražší od srpna 2022, nafta je na nejvyšší úrovni od letošního dubna. V některých částech země jsou ceny ještě citelně vyšší. Nejdražší pohonné hmoty jsou tradičně v Praze, zatímco nejlevnější benzin lze najít v Libereckém kraji a naftu v Pardubickém.
Další zdražování může přijít už brzy
Za růstem cen stojí především situace na světovém trhu s ropou. Do cen se promítá geopolitické napětí na Blízkém východě i omezený provoz některých rafinerií. Analytici proto neočekávají, že by se situace u českých čerpacích stanic v nejbližší době výrazně uklidnila.
„U nafty existuje prostor pro růst přibližně o další korunu za litr k jarním rekordům, benzin by mohl přidat střední desítky haléřů,“ uvedl analytik XTB Jiří Tyleček.
Nafta by se tak podle některých odhadů mohla znovu dostat nad 48 korun za litr. Na dražších čerpacích stanicích přitom není vyloučeno ani překročení padesátikorunové hranice.
Vývoj na světových trzích přitom česká vláda samozřejmě ovlivnit nemůže. Může ale rozhodovat o tom, jak velkou část cenového šoku ponesou spotřebitelé a firmy. A právě tady podle kritiků současný kabinet selhává.
Zatímco okolní státy zasahují, Česko vyčkává
Některé okolní země se snaží dopady vysokých cen pohonných hmot zmírnit prostřednictvím různých regulačních opatření. Rakousko využívá daňovou úlevu, která má růst cen brzdit. Německo zase ponechalo pravidlo, podle něhož mohou čerpací stanice zvýšit cenu pouze jednou denně.
Česko naproti tomu svou předchozí regulaci ukončilo v polovině července a nyní se k jejímu obnovení nechystá.
Vláda o cenách pohonných hmot jednala, podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) ale zatím nevidí důvod k zásahu. Kabinet chce především sledovat vývoj v okolních zemích. Pokud by byly ceny v Česku výrazně vyšší než u sousedů, vláda je podle ministra připravena zakročit.
Takový přístup ale může být podle kritiků příliš pomalý. Čekat na okamžik, kdy už budou ceny výrazně vyšší než v okolních zemích, znamená reagovat až na problém, který může mezitím zasáhnout celou ekonomiku.
Ministerstvo financí argumentuje tím, že české ceny jsou ve srovnání se sousedními státy stále relativně nízké. Zároveň připouští možnost obnovení cenové regulace, pokud by se ukázalo, že některé firmy nepřiměřeně navyšují marže nebo zneužívají situace na trhu.
Problém už dávno není jen u čerpacích stanic
Vysoké ceny paliv přitom nejsou problémem pouze pro řidiče, kteří každý týden tankují do svého auta. Jejich dopad se postupně přelévá do celé ekonomiky.
Pohonné hmoty tvoří přibližně třetinu nákladů silničních dopravců. Pokud cena nafty překročí hranici 50 korun za litr, dostává se podle sdružení Česmad Bohemia řada dopravních firem do situace, kdy už nedokáže další růst nákladů pokrýt ze svých marží.
Výsledkem pak může být zdražování přepravy, které se následně promítne do cen zboží. Dražší doprava znamená vyšší náklady pro výrobce, obchodníky i poskytovatele služeb. Zdražování paliv tak může postupně pocítit i člověk, který sám téměř nejezdí autem.
Zatímco některé rozvážkové služby zatím kvůli dražšímu palivu ceny nezvyšují, jejich schopnost dlouhodobě absorbovat rostoucí náklady má své limity.
Hrozbou je také návrat inflačních tlaků
Růst cen pohonných hmot se už podle ekonomů projevil ve vývoji inflace. Meziroční růst spotřebitelských cen v srpnu zrychlil na 1,9 procenta z předchozích 1,7 procenta. Jedním z faktorů byly právě dražší pohonné hmoty.
Na první pohled může jít o relativně malý rozdíl. Pro ekonomiku ale může být problémem řetězový efekt. Pokud zdraží doprava, firmy mohou začít zvyšovat ceny svých výrobků a služeb. Vyšší náklady se následně mohou propsat do dalších částí ekonomiky.
Vláda proto stojí před otázkou, zda je rozumnější krátkodobě pomoci tlumit cenový šok, nebo čekat, až se jeho dopady rozšíří mezi firmy a domácnosti.
Česko už ukázalo, že zasáhnout dokáže
Nejde přitom o hypotetickou možnost. Česko už letos k regulaci cen přistoupilo. Od dubna do poloviny července stanovovalo maximální ceny pohonných hmot a současně dočasně snížilo spotřební daň z nafty.
Tehdy vláda argumentovala potřebou ochránit domácnosti a podniky před mimořádným růstem cen. Nyní je situace podle kritiků podobná: ceny opět rychle rostou a odborníci předpokládají jejich další zvýšení.
Rozdíl je především v tom, že vláda tentokrát zatím volí vyčkávací taktiku.
To může být krátkodobě pohodlnější pro státní rozpočet, ale ekonomické riziko tím nezmizí. Pokud nafta skutečně překročí 50 korun za litr, stát už nebude řešit pouze drahé tankování. Bude řešit dražší dopravu, vyšší náklady podniků, tlak na ceny zboží a služeb a další možné zrychlení inflace.
Česká ekonomika přitom stojí z velké části na průmyslu, exportu a silniční dopravě. Právě tyto sektory jsou na cenách energií a pohonných hmot mimořádně citlivé.
Vláda tak sice může tvrdit, že české ceny zatím nejsou ve srovnání s Evropou výjimečné. Pro firmy a domácnosti je ale důležitější něco jiného: kolik budou muset za palivo zaplatit za měsíc či dva a jak rychle se vyšší náklady promítnou do jejich rozpočtů.
Čekání na okamžik, kdy bude problém statisticky dostatečně velký, nemusí být v takové situaci nejlepší hospodářskou strategií. Pokud budou ceny dál růst, může být nakonec mnohem dražší řešit následky než včas zmírnit samotný cenový šok.
REDAKCE / Zdroj: ČTK /
