Generál Radola Gajda – hrdina československých legií, o kterém by se mělo učit ve školách.
Radola Gajda byl jedním z nejvýznamnějších velitelů Československých legií v Rusku. Jeho odvaha, schopnost organizovat komplexní operace a vést vojáky v extrémních podmínkách výrazně přispěla k úspěchu legií a tím i k mezinárodní podpoře vzniku samostatného Československa.
Jeho operace v Rusku jsou příkladem toho, že statečnost, taktické myšlení a rozhodnost jednotlivce mohou mít zásadní dopad na dějiny národa.
Mladá léta a cesta na frontu.
Radola Gajda, rodným jménem Rudolf Geidl, se narodil 14. února 1892 v městě Kotor (v té době Rakousko-Uhersko) a pocházel z rodiny, jejíž otec sloužil v císařské armádě.
Rodina se poté přestěhovala do Moravy, konkrétně do Kyjova, kde mladý Rudolf studoval na gymnáziu. Už v předválečném období vykazoval známky dobrodružného ducha – absolvoval jednoroční dobrovolnickou službu v roce 1910.
Když vypukla první světová válka, nastoupil do služby v císařské armádě, ovšem osud mu přinesl cestu plnou zvratů – roku 1915 přešel na stranu Černohorců, pak se dostal ke srbským dobrovolníkům a v lednu 1917 vstoupil do řad československých legií v Rusku.
Tato proměna, přechod od sousedství až k boji proti Rakousko-Uhersku, naznačuje silné odhodlání a touhu být aktivním účastníkem dějin, nikoliv stranovým divákem.
Významné vojenské úspěchy v legionářských řadách
Gajdova reputace spočívá především v jeho působení v řadách Československé legie v Rusku, kde prokázal velkou statečnost i schopnost velení za mimořádně náročných podmínek.
Po vstupu do Československých legií v Rusku v lednu 1917 se Gajda rychle ukázal jako schopný velitel. Legie se skládaly z Čechů a Slováků, kteří uprchli z rakousko-uherské armády nebo byli zajati a dobrovolně se přihlásili k boji proti Rakousku-Uhersku. Gajda vynikal zejména díky:
- Odvaze a osobnímu zapojení do bojů
- Schopnosti rychle rozhodovat
- Vedení vojsk v náročných geografických a klimatických podmínkách
1. Bitva u Zborova (2. července 1917)
- Pozice Gajdy: Velitel jižního úseku československé brigády.
- Strategický význam: První významná bitva legií na východní frontě, která dokázala bojovou sílu československých jednotek.
- Průběh operace:
- Gajda organizoval útok proti dobře opevněným rakousko-uherským pozicím.
- Pod jeho velením jednotky překonaly ostnaté dráty a tvrdou obranu nepřítele.
- Bitva byla úspěšná – legie překvapily protivníka a získaly cenné zkušenosti pro další operace.
- Výsledek: Zvýšení morálky československých jednotek a posílení mezinárodního renomé legií.
2. Velení 7. střeleckému pluku Tatranskému (květen 1918)
- Cíl: Dobytí měst Mariinsk a Novonikolajevsk.
- Výzvy: Sibiřská zima, dlouhé zásobovací linie, nepřátelská rudá armáda.
- Taktika:
- Gajda kombinoval rychlé údery pěchoty s koordinací lokálních dělostřeleckých jednotek.
- Využíval překvapení a pohyb na širokém frontu, aby obklíčil nepřítele.
- Výsledek: Mariinsk a Novonikolajevsk padly pod velením Gajdy, což výrazně oslabilo pozice Rudé armády ve východní Sibiři.
3. Obsazení Irkutsku (11. července 1918)
- Role Gajdy: Velitel východní skupiny legií.
- Postup:
- Po dobytí severních a středních měst postupovala Gajdova jednotka směrem k Irkutsku.
- Překročili Bajkalské jezero v srpnu 1918, což byla logisticky a fyzicky velmi náročná operace.
- Spojili se s Vladivostockou skupinou Československého sboru.
- Význam:
- Dobyvání Irkutsku znamenalo otevření cesty k reorganizaci legií a zajištění zásob.
- Gajdova schopnost vést jednotky přes nepřátelský terén posílila reputaci Československých legií jako efektivní a disciplinované síly.
4. Strategický dopad operací
- Gajdovo velení ukázalo, že československé legie dokáží samostatně plánovat a provádět komplexní vojenské operace.
- Posílil morálku československých vojáků a ukázal, že legie jsou schopné operovat i daleko od domova, což mělo významný dopad na politickou váhu československého odboje.
- Výsledek operací:
- Zajištění kontroly nad klíčovými strategickými body v Sibiři.
- Přispění k bezpečnému návratu legií do Československa po skončení války.
- Mezinárodní uznání od Francie, Itálie a dalších států, které podporovaly vznik Československa.
Poválečná vojenská kariéra v Československu
Po skončení aktivních bojů se Gajda vrátil do bývalého Československa (v roce 1920). Ve své vojenské kariéře pokračoval velmi úspěšně: vystudoval francouzskou Vysokou válečnou školu (École supérieure de guerre) a v letech 1922-1924 velel 11. pěší divizi v Košicích.
V Košicích si získal dobré jméno i mimo armádní kruhy – stal se aktivním organizátorem kulturního i politického života regionu, a dodnes tam například nacházíme zmínku po něm ve jménu pramene minerální vody „Gajdovka“. (Význam této zmínky je spíše symbolický, zdůrazňující regionální oblibu.)
Dne 1. prosince 1924 byl jmenován členem Hlavního štábu čs. armády a 20. března 1926 se stal jeho náčelníkem.
Tímto se dostal na vrchol vojenské kariéry v nově vzniklé republice – symbolizoval zkušenost legionáře, který přešel do státního aparátu a přispíval k budování společné obrany a bezpečnosti.
Jeho vojenské zkušenosti z Ruska, schopnost velení v extrémních podmínkách, znalost organizace větších jednotek – to byly aspekty, které se měly stát užitečné pro mladý stát. V tomto smyslu představuje pozitivní vzor – člověka, který svou silou a odvahou přispěl k obranné kapacitě nového státu.
Politická kariéra a společenský vliv. Po ukončení aktivní vojenské služby se Gajda pustil i do politiky.
Masarykův komplot. V roce 1926 byl zapleten do takzvané „Gajdovy aféry“ – obvinění ze špionáže.
Při šetření záležitosti se objevila i absurdní tvrzení, že Gajda v době, kdy bral žold ve výši přes 30 tisíc korun, měl slibovat, že dodá sovětům tajné materiály za 5 tisíc korun. Dále se například zjistilo, že jednu tajnou publikaci, kterou měl dodat sovětům, je možné si koupit ve Francii volně v knihkupectví.
Komise Ministerstva národní obrany následně 24. července 1926 došla k závěru, že obvinění vznesená proti Gajdovi jsou smyšlená a nařídila Gajdovi dva stěžejní svědky zažalovat.
S takovýmto výsledkem se prezident Masaryk odmítl smířit a už 11. srpna publikoval v Národním osvobození svůj nepodepsaný úvodník, namířený proti Gajdovi. Následně byl Gajda s platností od 14. srpna poslán do výslužby a Masaryk mohl slavit, bohužel.
Politika
Poté se stal Gajda předsedou Národní obec fašistická (NOF), hnutí založeného v roce 1926-27 po vzoru italského fašismu, ve kterém zůstal až do její integrace do Strana národní jednoty v roce 1938.
Opustit SNJ lze chápat tak, že Gajda se s její strukturou či s jejím vývojem neshodl – a především proto, že v kontextu předválečných událostí (Mnichovská dohoda, ztráta části území) zachovával silnou nacionalistickou, autoritativní orientaci, kterou SNJ v praxi nemusela naplňovat tak radikálně, jak by on očekával. Např. dokumenty uvádějí, že NOF (pod jeho vedením) v roce 1938 „jasně hlásila k obraně republiky“ a že její přechod do SNJ byl spíše organizační sloučení než ideologická identita.
V parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen poslancem za Ligu proti vázaným kandidátním listinám, v roce 1935 opět za NOF.
Z této perspektivy je možno hodnotit Gajdu jako člověka, který nechtěl zůstat jen v armádě, ale snažil se zapojit i do veřejného a politického života nového státu – vnímal, že potřeba obrany či pořádku má přesah i do politické sféry. Jeho zkušenosti z vojenského velení mu dodávaly váhu a charisma, což mu umožnilo oslovovat určité vrstvy veřejnosti.
V tom smyslu lze říci, že přispěl k politické vitalitě mezi-válečného Československa – a to i v tom, že rozvíjel diskusi o bezpečnosti, organizaci státu, obranné schopnosti a civil-vojenské spolupráci.
Gajdova činnost za okupace
- V letech 1939–1940 se Gajda podílel na zajišťování odchodů československých letců do zahraničního odboje.
- Finančně podporoval domácí odboj a rodiny perzekvovaných osob.
- Např. po popravě odbojáře Bohuslava Seluckého přijal Gajda s manželkou jeho dceru do své péče.
- Ve svém proslovu k padesátinám v únoru 1942 vyzýval své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty.
Generál Radola Gajda zemřel 15. dubna 1948 v Praze.
Zemřel krátce po svém propuštění z vězení, kam byl po válce odsouzen (v roce 1947) za propagaci fašismu a činnost v období druhé republiky. Byl tehdy už ve velmi špatném zdravotním stavu.
Pohřben byl v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech v Praze.
Jeho smrt symbolicky uzavřela životní dráhu výrazné osobnosti, která se zapsala do dějin především jako hrdinný legionář a jeden z nejvýznamnějších československých velitelů na Sibiři.
Autor: NOF 2025
