Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) plánuje už v březnu předložit návrh zákona, který upraví podmínky práce prostřednictvím digitálních platforem. Nová norma by měla začít platit letos v prosinci a reaguje na evropskou směrnici stanovující minimální pracovní standardy a pravidla ochrany osobních údajů napříč členskými státy EU. Ty měly na převedení směrnice do své legislativy více než dva roky, a to do 2. prosince tohoto roku. V opačném případě jim hrozí sankce.
Podle návrhu vládního legislativního plánu má zákon přinést jasnější pravidla pro určování, zda je pracovník zaměstnancem, nebo podnikatelem. Zaměřit se má také na fungování algoritmického řízení práce – tedy například přidělování zakázek či hodnocení výkonu prostřednictvím digitálních systémů. Cílem je zajistit větší transparentnost, bezpečnost, lidský dohled i odpovědnost za rozhodování algoritmů.
Zákon o platformové práci má být doplněn změnami dalších předpisů, včetně zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti, o inspekci práce, o pobytu cizinců, o ochraně oznamovatelů či občanského soudního řádu. Na přípravě úprav spolupracuje ministerstvo spravedlnosti a Úřad pro ochranu osobních údajů. Kabinet tím podle autorů legislativního plánu naplňuje i svůj programový závazek omezovat nelegální práci.
Na problematiku dlouhodobě upozorňují odborníci. Dřívější analýza Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) ukázala, že téměř žádný z pracovníků zhruba 95 digitálních platforem působících v Česku neměl klasickou zaměstnaneckou smlouvu. Výzkumníci varovali před možným obcházením zákona prostřednictvím takzvaného švarcsystému i před rostoucí prekarizací práce, tedy situací, kdy lidé vykonávají činnost bez jistot a ochrany, kterou běžně poskytuje zaměstnanecký poměr. Doporučili posílit kontroly ze strany inspekce práce, zavést certifikaci platforem, více zapojit odbory a upravit související legislativu.
Studie zároveň rozdělila platformy do dvou hlavních skupin. První fungují výhradně on-line a nabízejí například expertní služby, zdravotní konzultace, drobné digitální úkoly či soutěžní zakázky, kde odměnu získá jen vybraný uchazeč. Druhou skupinu tvoří platformy zajišťující fyzické služby – například doručování, taxislužby, zprostředkování řemeslníků, domácích prací nebo profesionálů pro jednorázové akce.
Za nejproblematičtější označila zpráva RILSA zejména doručovací platformy. Práce kurýrů podle ní v mnoha ohledech naplňuje znaky závislé práce, přesto je často vykonávána mimo pracovní poměr. Podle autorů analýzy tak lze uvažovat o nelegálním výkonu závislé práce. Samotné platformy však v průzkumu uváděly, že část pracovníků upřednostňuje vyšší výdělek a časovou flexibilitu před jistotami zaměstnaneckého vztahu.
Debata o podmínkách platformové práce se v Česku výrazně rozhořela už před několika lety, kdy kurýři jedné z firem upozornili na to, že pracují jako osoby samostatně výdělečně činné. Kritici hovořili o švarcsystému a poukazovali na praxi v Německu, kde mají pracovníci obdobných platforem zaměstnanecké smlouvy. Zastánci současného modelu naopak argumentovali vyšší čistou odměnou pro živnostníky a nižší administrativní zátěží. Odborníci však dlouhodobě varují před riziky nejisté práce, možností okamžitého ukončení spolupráce i nízkým budoucím důchodem.
REDAKCE / Zdroj: ČTK
