Vedle samotného ústavního sporu mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše se pozornost po rozhodnutí Ústavního soudu soustředila také na ministra zahraničí Petra Macinku, který byl jedním z hlavních zastánců vládního postoje vůči prezidentově účasti na summitu NATO. Právě ministerstvo zahraničí sehrálo v celé kauze klíčovou roli a Macinka opakovaně hájil názor, že zahraniční politiku má určovat především vláda.
Někteří političtí komentátoři považují rozhodnutí soudu za významnou osobní i politickou porážku ministra Macinky. Poukazují na to, že spor s prezidentem Petrem Pavlem se stal jedním z nejviditelnějších témat jeho působení ve funkci. Verdikt Ústavního soudu však prezidentovi umožnil účast na summitu a zároveň naznačil, že vláda nemůže hlavu státu z mezinárodních jednání jednostranně vylučovat bez přesvědčivého právního zdůvodnění.
Opozice využila rozhodnutí soudu ke kritice ministra. Opoziční politici tvrdí, že kabinet mohl celému konfliktu předejít dohodou s prezidentem. Kritické výroky zazněly také na adresu způsobu, jakým ministerstvo a vláda celou situaci komunikovaly.
V komentářích se objevují názory, že spor mohl paradoxně posílit postavení prezidenta do budoucna. Pokud by Ústavní soud v následném rozhodnutí potvrdil širší výklad prezidentových pravomocí při zastupování státu navenek, mohlo by jít o důležitý precedent pro další vztahy mezi Hradem a vládou. V takovém případě by současná kauza představovala nejen jednorázový spor o účast na summitu NATO, ale také významný moment ve vývoji českého ústavního systému.
Přestože se objevují výzvy k Macinkově rezignaci, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ministr svůj post hodlal opustit. O jeho politické budoucnosti však může rozhodnout nejen konečný rozsudek Ústavního soudu, ale i to, jak veřejnost a koaliční partneři vyhodnotí výsledek jednoho z nejostřeji sledovaných sporů mezi vládou a prezidentem v posledních letech.
REDAKCE
