Obezita je nemoc, ne selhání vůle. Hrají v ní roli i geny a psychika, shodují se odborníci.
Za rostoucím výskytem obezity nestojí pouze nezdravý životní styl, ale také genetické a psychické faktory. Podle odborníků, které oslovila ČTK, jde o chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou a komplexní léčbu. Na péči o pacienty se tak musí podílet nejen lékaři, ale i psychologové, nutriční terapeuti a fyzioterapeuti.
„Obezita je celoživotní nemoc s výraznou genetickou zátěží. Odhaduje se, že dědičnost se na jejím rozvoji podílí z 40 až 70 procent. Zbytek ovlivňuje prostředí, v němž žijeme,“ vysvětluje obezitoložka a primářka pražské OB Kliniky Petra Šrámková. Moderní způsob života podle ní vede k nedostatku pohybu a nadměrné konzumaci kaloricky bohatých, ale nutričně chudých potravin. Ke vzniku obezity přispívá také užívání některých léků, například kortikoidů či antidepresiv.
Šrámková zároveň připomíná teorii, podle níž mohou být obézní lidé potomky těch, kteří v minulosti přežili období hladomorů. „Tito jedinci měli úspornější metabolismus a dokázali přežít s minimem potravy, protože jejich tělo ukládalo energii do tukových zásob,“ doplňuje psycholožka Jitka Herlesová z téže kliniky.
Obezita je významným rizikovým faktorem pro řadu kardiovaskulárních onemocnění. Podle Michala Vrablíka z 3. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze obézní lidé často trpí poruchami metabolismu cukrů a tuků, což vede k poškození cév a rozvoji aterosklerózy. Ta může vyústit v infarkt myokardu nebo mrtvici. Kromě toho mají tito pacienti vyšší riziko trombóz, plicních embolií a také častěji trpí depresemi, úzkostmi či záchvatovitým přejídáním.
Psycholožka Herlesová upozorňuje, že je důležité, aby lidé s obezitou nevnímali své onemocnění jako osobní selhání. „Snažíme se pacientům vysvětlit, že nejde o morální pochybení, ale o nemoc. Někdy se rozvine například po porodu nebo v důsledku poruch spánku,“ říká.
K vyhledání odborné pomoci často vede pacienty až zhoršení zdravotního stavu nebo potíže s běžnými činnostmi – třeba chůzí do schodů, zavazováním bot či aktivním trávením času s rodinou. Klíčovou součástí léčby je podle odborníků pravidelný pohyb.
„Zdravotní přínos je patrný už od půl hodiny nepřerušované aktivity denně nebo 150 minut týdně. Každý pohyb se počítá – i deset minut denně je lepší než nic,“ zdůrazňuje Vrablík. Nejvhodnější je podle něj vytrvalostní aktivita, například svižná chůze v tempu, kdy člověk zvládne mluvit, ale už ne zpívat. Doporučuje také zařadit dvakrát týdně silový trénink.
Součástí léčby by měla být i úprava spánkového režimu a stravování. Podle Herlesové je vhodné spát alespoň šest hodin denně, jíst menší porce několikrát za den a vyhnout se velkým jídlům večer.
Změna životního stylu se často netýká jen samotného pacienta, ale i jeho rodiny. Odborníci radí nedělat zásoby jídla doma a omezit lákavé slevové nákupy sladkostí. „Někdy je nutné přehodnotit i mezilidské vztahy a vzdát se těch, které podporují nezdravé návyky,“ dodává Herlesová.
REDAKCE / Zdroj: ČTK
