Podpora lidem ve vyloučených lokalitách pomohla jen omezeně.
Vyloučené lokality představují v České republice jedno z nejpalčivějších sociálních témat posledních desetiletí. Jedná se o oblasti, které jsou charakterizovány vysokou mírou sociálního vyloučení, chudobou, nezaměstnaností a často i kriminalitou. Tento fenomén má kořeny v historickém vývoji, ekonomických podmínkách a v některých případech i v systémové diskriminaci.
Dopady projektů na zlepšení situace lidí ze sociálně vyloučených lokalit byly pouze omezené a krátkodobé. Na celkový stav v obcích, kde se takové lokality vyskytují, měly podpořené projekty zpravidla jen slabý vliv. Uvedl to Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v tiskové zprávě k závěrům kontroly zaměřené na peníze z rozpočtu a EU určené na podporu sociálního začleňování. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uvedlo, že kritiku od NKÚ považuje za neoprávněnou. Projekty pro znevýhodněné lidi podle něj výrazně přispěly k prevenci sociálního vyloučení.
„Lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností, hmotnou a bytovou nouzí, exekucemi, zadlužeností a s nízkým vzděláním. Na řešení uvedených problémů a ke zvýšení pracovního uplatnění těchto osob vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí z operačního programu Zaměstnanost 2,8 miliardy korun. V letech 2016 až 2023 bylo v 418 projektech podpořeno více než 23.000 účastníků,“ uvedl úřad v tiskové zprávě. Poukázal přitom na to, že pouze 24 procent účastníků projektů se podařilo trvaleji začlenit na pracovním trhu. Průměrné náklady na podporu jednoho účastníka projektu podle NKÚ představovaly 110.208 korun.
Ministerstvo práce podle NKÚ kladlo důraz především na čerpání peněz. Účel podle kontrolorů definovalo velmi obecně a nezajistilo, aby program podpořil vždy jen projekty s jasnými a měřitelnými cíli. NKÚ dodal, že na zmíněné nedostatky v programu Zaměstnanost poukazuje opakovaně. Ministerstvo práce podle kontrolorů také systematicky nesledovalo, zda podpora odstranila některé základní příčiny sociálního vyloučení, jako jsou bytová a hmotná nouze, zadluženost nebo exekuce. „Nesledovalo ani, zda podpora přispěla k pracovnímu uplatnění osob s nízkou kvalifikací. Jde přitom o jednu ze skupin nejvíce ohrožených sociálním vyloučením,“ uvedl NKÚ.
Ministerstvo práce uvedlo, že se závěry NKÚ k vynakládání peněz státu a EU na sociální začleňování nesouhlasí. Projekty byly podle MPSV zaměřené nejen na zaměstnanost, ale také na podporu sociálních služeb nebo zmírnění dluhové problematiky. „Tím tedy výrazným způsobem přispěly k prevenci sociálního vyloučení,“ uvedlo. Odmítlo také, že by důraz byl kladen na čerpání peněz. „Projekty jsou pravidelně hodnoceny z hlediska efektivity, účel dotací je tedy jasně definován a dodržován,“ dodalo.
Kontrolní úřad popisuje, že zásadní pro sociální začleňování měly být takzvané projekty koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám. Na ně mělo jít z celkové podpory 1,8 miliardy korun. Najít uplatnění na trhu práce pomohly tyto projekty 18 procentům původně nezaměstnaných nebo neaktivních účastníků. U lidí nad 54 let to bylo jen deset procent a mezi podpořenými projekty koordinovaného přístupu byly i takové, které nevedly k pracovnímu uplatnění žádného z účastníků, upozornil NKÚ. Jako příklad uvedl projekt Práce se nebojíme za 2,5 milionu korun. „Jeho cílem bylo umístění 110 osob na legálním trhu práce či minimálně zvýšení jejich šance na něm uspět. Podle zjištění NKÚ však nebyl šest měsíců od ukončení účasti v projektu zaměstnán žádný z celkem 58 účastníků projektu,“ píše se v tiskové zprávě.
MPSV oponuje, že smyslem podpory projektů koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám nebyla primárně zaměstnanost. Účel dotace splnily podle ministerstva i projekty, které nevedly k zaměstnání účastníků. „Podpora projektu směřovala na zvýšení kompetencí, a tedy šancí uspět na trhu práce. Samotné získání zaměstnání bylo ovlivněno aktuálním nízkým počtem odpovídajících volných míst,“ uvedlo.
K nižším dopadům podle NKÚ přispěl i způsob financování Agentury pro sociální začleňování při ministerstvu pro místní rozvoj. Podle kontrolorů posiluje krátkodobá nesystémová řešení a neumožňuje pružně reagovat na aktuální potřeby v dotčených lokalitách. Příčinou je podle kontrolorů také slabá motivace a zpravidla nízká kvalifikace části lidí ve vyloučených lokalitách a dlouhodobě nevhodná legislativa. „Na to reagovalo MPSV spolu s dalšími resorty přípravou novel nebo návrhů nových zákonů. Podle NKÚ bude důležité, jak budou nové legislativní nástroje uplatňovány v praxi,“ dodal NKÚ.
Definice a charakteristika vyloučených lokalit
Vyloučené lokality jsou často obydleny lidmi, kteří čelí mnoha bariérám při začleňování do majoritní společnosti. Tyto bariéry zahrnují nedostatečné vzdělání, dlouhodobou nezaměstnanost, nízké příjmy, špatné bytové podmínky a omezený přístup k veřejným službám, jako jsou zdravotnictví a školství. Lokalizace těchto oblastí je různorodá – od městských periferií po venkovské oblasti.
Příčiny vzniku vyloučených lokalit
Vznik vyloučených lokalit lze sledovat až do období socialistického Československa, kdy došlo k centralizaci průmyslu a urbanizaci. Mnoho dělníků bylo přesunuto do nově vznikajících průmyslových center, kde byla vystavěna panelová sídliště. Po pádu komunismu a restrukturalizaci ekonomiky došlo k zániku mnoha průmyslových podniků, což vedlo k masové nezaměstnanosti a sociálnímu propadu některých regionů.
Dalším faktorem je i neefektivní politika sociálního bydlení, která často umisťuje sociálně slabé rodiny do určitých lokalit, čímž dochází k jejich prostorové koncentraci a dalšímu prohlubování jejich izolace. Systémová diskriminace, zejména romských obyvatel, také hraje významnou roli v udržování vyloučení těchto skupin.
Dopady na společnost
Vyloučené lokality mají významný dopad nejen na samotné obyvatele, ale i na širší společnost. Sociální vyloučení vede k nižší kvalitě života, zhoršenému zdraví a kratší střední délce života obyvatel těchto oblastí. Děti vyrůstající v těchto lokalitách mají omezené šance na dosažení kvalitního vzdělání, což jim následně brání v úspěšném vstupu na trh práce. To vede k začarovanému kruhu chudoby a vyloučení, který se přenáší z generace na generaci.
Pro majoritní společnost znamenají vyloučené lokality zvýšené náklady na sociální a zdravotní péči, zvyšující se kriminalitu a sociální napětí. Existuje také riziko segregace a polarizace společnosti, což může vést k dalšímu prohlubování sociálních rozdílů a napětí.
Možnosti řešení
Řešení problematiky vyloučených lokalit vyžaduje komplexní a dlouhodobý přístup. Jedním z klíčových kroků je zajištění dostupného a kvalitního vzdělávání pro děti z těchto lokalit. Investice do vzdělání je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak přerušit cyklus chudoby a sociálního vyloučení.
Dalším důležitým aspektem je podpora zaměstnanosti. Programy na rekvalifikaci a tvorbu pracovních míst mohou pomoci lidem z vyloučených lokalit získat stabilní zaměstnání a zlepšit jejich ekonomickou situaci.
Sociální bydlení by mělo být navrženo tak, aby nedocházelo k prostorové segregaci a koncentraci sociálně slabých skupin. Je nutné vytvořit smíšené komunity, kde budou mít obyvatelé přístup ke kvalitním službám a infrastruktuře.
Vyloučené lokality jsou komplexním problémem, který vyžaduje koordinovanou akci na úrovni státní správy, samospráv, neziskových organizací i samotných komunit. Je nezbytné vytvořit prostředí, kde budou mít všichni občané České republiky rovné šance na kvalitní život, bez ohledu na to, kde žijí. Pro dosažení tohoto cíle je třeba překonat předsudky a společně pracovat na budování inkluzivní a soudržné společnosti.
REDAKCE (Zdroj: ČTK)