Právník Kysela: Pracovní smlouva poslance Turka na MŽP by porušovala zákon.
Pokud by poslanec Filip Turek uzavřel pracovní smlouvu s ministerstvem životního prostředí kvůli výkonu funkce vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal, bylo by to v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Pro ČTK to uvedl ústavní právník Jan Kysela z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. U dohody o pracovní činnosti je podle něj situace méně jednoznačná. Kysela zároveň upozornil, že převzetím neslučitelné funkce by Turkovi podle ústavy automaticky zanikl poslanecký mandát.
Vláda v pondělí schválila statut zmocněnce, podle něhož má být Turek zaměstnancem ministerstva životního prostředí buď na základě pracovní smlouvy, nebo dohody o pracovní činnosti. Hnutí Motoristé tímto krokem reaguje na skutečnost, že prezident Petr Pavel odmítá Turka jmenovat členem vlády. V praxi by tak měl Turek resort řídit z pozice zmocněnce. Dočasným vedením ministerstva je nyní pověřen předseda Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka.
Podle Kysely by v tomto případě mohlo jít o pracovní poměr vzniklý jmenováním k ústřednímu správnímu úřadu. U dohod o pracovní činnosti se však jmenování nepoužívá, což podle něj činí statut zmocněnce nejasným. Pokud by vznikly pochybnosti o zániku poslaneckého mandátu, řešil by je sněmovní mandátový a imunitní výbor, přičemž konečné slovo by mohl mít Ústavní soud.
Kysela upozornil, že není zřejmé, zda se při přípravě statutu dostatečně zvažovala neslučitelnost pracovního nebo služebního poměru poslance na ministerstvu s výkonem mandátu. Pracovní smlouva je podle něj jednoznačně v rozporu se zákonem o střetu zájmů, zatímco dohoda o pracovní činnosti je problematická. Ačkoliv se jazykově nejedná o pracovní poměr, vztahují se na ni některá jeho pravidla, jde o závislou práci a navíc o činnost vykonávanou pro vládu.
Limit 20 hodin týdně, který je pro tento typ dohody stanoven, podle Kysely naznačuje, že má sloužit spíše jako nástroj okrajového zaměstnání. Propojování výkonné a zákonodárné moci je v parlamentním systému obvyklé u ministrů, v jiných případech ale podle něj převažuje princip dělby moci, na němž stojí jak zákon o střetu zájmů, tak služební zákon.
Sankce za převzetí neslučitelné funkce vyplývá přímo z článku 22 ústavy. Mandát poslance nebo senátora zaniká dnem, kdy se takové funkce ujme. Ústava i další zákony vymezují, které funkce jsou neslučitelné. Kysela nicméně znovu poukázal na nejasnosti kolem samotného postupu: není podle něj zřejmé, zda se zmocněnec stává funkcí už na základě usnesení vlády, nebo až uzavřením smlouvy. Pokud by šlo pouze o výkon funkce bez odměny, nemusela by být podle něj žádná další smlouva ani dohoda vůbec potřeba.
V případě pochybností o zániku mandátu by věc opět posuzoval sněmovní mandátový a imunitní výbor, přičemž konečné rozhodnutí by mohl učinit Ústavní soud ve zvláštním řízení.
REDAKCE / Zdroj: ČTK
