Škrty v obraně, které nová vláda prosadila, nejsou jen účetní položkou v rozpočtové tabulce. Jsou to vědomá politická rozhodnutí, jejichž důsledky mohou být v dnešní vyhrocené geopolitické realitě fatální. Kabinet vedený Andrejem Babišem se rozhodl ušetřit desítky miliard na obraně státu – a to v době, kdy bezpečnostní hrozby v Evropě sílí a spojenci masivně zbrojí.
Ministerstvo obrany má letos hospodařit se 154 miliardami korun. To je o 21 miliard méně, než s čím počítal návrh předchozí vlády. Paradoxně právě samotný resort obrany otevřeně přiznává, že tyto škrty Česká republika v budoucnu zaplatí – a výrazně. Nejen finančně, ale i ztrátou schopností, které se nedají ze dne na den dohnat.
Nejproblematičtější je, že vláda sáhla právě na oblasti, které sama ještě před volbami označovala za strategické priority: obranu území státu, modernizaci armády a protivzdušnou obranu. Z klíčového bloku „Zajištění obrany České republiky“ zmizelo 16 miliard korun. Peníze, které měly jít na modernizaci, výzkum, vývoj a rozjeté zakázky, seškrtal kabinet s argumentem, že „armáda nestíhá utrácet“.
Tato výmluva však neobstojí. Obrana není běžný rezort, kde lze investice jednoduše přesouvat bez následků. Každý odklad znamená prodražení, ztrátu kapacit a prohlubování vnitřního dluhu armády. Vláda to ostatně sama připouští v interních materiálech, kde varuje, že krátkodobé úspory povedou k násobně vyšším nákladům v budoucnu.
Opozice mluví otevřeně o nezodpovědnosti. Bývalá ministryně obrany Jana Černochová upozorňuje, že vláda „hodila přes palubu“ nejen modernizaci armády, ale i spojenecké závazky. Česká republika se navíc sama přiznává, že kvůli škrtům nebude schopna plnit své závazky vůči NATO. To je v době, kdy aliance čelí největší bezpečnostní zkoušce od konce studené války, alarmující signál.
Obzvlášť zarážející jsou konkrétní škrty: stovky milionů korun pryč z projektů pasivního radiolokátoru PLESS, desítky milionů z bezpilotních systémů, odklady investic do satelitní komunikace. Právě tyto technologie přitom patří k základům moderní obrany a ukázaly svou klíčovou roli v současných konfliktech.
Vláda se hájí tím, že projekty neruší, pouze odsouvá. Jenže v obraně platí jednoduché pravidlo: kdo odkládá, platí víc a zůstává pozadu. Zbrojní sektor je dlouhodobě výrazně proinflační a při současné poptávce spojenců ceny porostou ještě rychleji. Každý rok váhání se tak promění v miliardové ztráty.
Celý obraz pak doplňuje politický kontext. Škrty v obraně jdou ruku v ruce s masivními sociálními výdaji, které vláda slíbila před volbami. Bezpečnost státu se tak stává obětí předvolebního populismu – snahy zalíbit se voličům dnes, i za cenu rizik zítra.
V době, kdy Evropa řeší válku za svými hranicemi a bezpečnost se znovu stává klíčovou hodnotou, je takový přístup nebezpečným hazardem. Obrana není luxus, na kterém lze šetřit podle momentální politické nálady. Je to pojistka přežití státu. A tu současná vláda začala bez váhání rozprodávat.
REDAKCE / Zdroj: MSN
