SPD se rozhádala kvůli Zůnovi. Toho chce nahradit Rajchl.
Hnutí SPD se vzpamatovává z vystoupení ministra obrany Jaromíra Zůny, který na nedávné tiskové konferenci potvrdil podporu pokračování české muniční iniciativy a zároveň odmítl zrušení plánovaného nákupu amerických stíhacích letounů F-35. Ministr tak svými výroky přímo popřel klíčové body programu SPD v oblasti obranné politiky.
Zůna se ve svém vystoupení rovněž vymezil vůči postojům SPD k válce na Ukrajině, když zdůraznil, že konflikt je důsledkem ruské agrese a že Česká republika má povinnost plnit své závazky vůči spojencům v rámci Severoatlantické aliance. Podle ministra je aktivní účast v NATO zásadní pro bezpečnost země.
Jeho slova však neměla pouze bezpečnostní rozměr. Pozorovatelé v nich vidí i širší politický kontext, zejména ve vztahu k zahraničněpolitickým vazbám Andreje Babiše na Spojené státy a Polsko. Právě Polsko je vnímáno jako jeden z klíčových a respektovaných členů NATO a Evropské unie, jehož strategické zájmy se ve většině případů shodují s těmi českými, na rozdíl od přístupů Slovenska a Maďarska, které v poslední době zaujímají odlišné postoje.
Rajchl chce nahradit Zůnu v čele ministerstva obrany.
Vyjádření generála Zůny vyvolalo nevoli nejen mezi příznivci SPD, ale kriticky se k nim vymezili také někteří poslanci hnutí SPD. Nejvýrazněji reagoval předseda strany PRO Jindřich Rajchl, který na sociálních sítích uvedl, že považuje za nepřijatelné, aby z veřejného prostoru zaznívalo jednostranné tvrzení o tom, že Česká republika stojí na straně Ukrajiny. Zároveň přiznal, že ho situace osobně pobuřuje a že rozumí rozhořčení části veřejnosti.
Rajchl zároveň naznačil, že by byl připraven převzít odpovědnost v jakémkoli ministerstvu, pokud by došlo ke změnám ve vládě. K Zůnovým výrokům se vyjádřil také poslanec SPD Jaroslav Foldyna, který je v internetové diskuzi okomentoval slovy, že se podle něj „pan ministr trochu porouchal“.
Voličská základna hnutí SPD dává hlasitě najevo rostoucí nespokojenost a předseda hnutí Tomio Okamura se ocitá v obtížné politické situaci.
Odchod z vlády pro něj podle politických pozorovatelů nepřipadá v úvahu, přestože kabinet dlouhodobě potvrzuje závazky České republiky vůči NATO, vede relativně pragmatická jednání na půdě Evropské unie a označuje Rusko za agresora v konfliktu na Ukrajině. To jsou postoje, které jsou v rozporu s programem i rétorikou SPD.
Současně však vládní představitelé podnikají kroky, jež mohou být vnímány jako symbolické ústupky směrem k voličům SPD. Patří mezi ně například demonstrativní snaha o zlepšení vztahů se Slovenskem či odstraňování ukrajinských vlajek z některých veřejných institucí. Tyto kroky mohou část elektorátu hnutí uspokojit, avšak podle kritiků nejde o opatření, která by odpovídala skutečnému směřování zahraniční politiky státu.
Vedle těchto gest stojí konkrétní politická rozhodnutí, jež se dostávají do přímého rozporu s dlouhodobými programovými východisky SPD. Tento nesoulad mezi deklarovanými postoji a reálnou politikou bude podle analytiků pro Tomia Okamuru čím dál obtížnější vysvětlovat, zejména v delším časovém horizontu. Po volebním neúspěchu se totiž SPD stala součástí vlády, která je sice euroskeptická v rétorice, avšak v praxi pokračuje v proevropském a proaliančním kurzu.
Specifickou roli v této situaci hraje i dominantní postavení hnutí ANO a jeho předsedy Andreje Babiše. Ten má podle zákulisních informací výrazný vliv na nominanty SPD ve vládě, což Okamurovi omezuje manévrovací prostor. Odchod z kabinetu by navíc mohl být částí voličů vnímán jako další selhání, které by hnutí ve volbách dále oslabilo.
Otevřenou otázkou zůstává také soudržnost poslaneckého klubu SPD. Není jisté, zda by v případě další eskalace napětí Okamuru nadále podporovali výraznější a radikálnější zákonodárci, což zvyšuje riziko vnitřní fragmentace hnutí a dalšího oslabení jeho předsedy.
Politická budoucnost Tomia Okamury tak zůstává nejistá. Podle komentátorů bude klíčové, zda se mu podaří obhájit setrvání ve vládě před vlastními voliči a vysvětlit kompromisy, které jeho hnutí v rámci vládní spolupráce přijímá. Vývoj vztahu mezi SPD a hnutím ANO zároveň znovu otevírá debatu o tom, jakou cenu menší politické subjekty platí za účast ve vládě vedené silným hegemonem české politické scény.
Autor: Pavel Navrátil / Zdroj: ČTK / Seznam Zprávy / MSN
