V otázce bydlení je dosavadní selhání politiků skandální.
Bydlení se stalo jedním z nejpalčivějších problémů současné české společnosti. Ceny nemovitostí a nájmů za posledních dvacet let vyrostly do astronomických výšin, zatímco dostupnost bydlení zejména pro mladé a rodiny s dětmi klesla na historické minimum. Odborníci i občané se shodují – za tuto krizi nese zásadní odpovědnost politická reprezentace napříč vládami.
Zatímco v západních zemích se v posledních dvaceti letech přistoupilo ke konkrétním systémovým opatřením, Česko přešlapovalo na místě. Chyběla dlouhodobá strategie podpory dostupného bydlení, výstavba obecních bytů stagnovala, legislativní prostředí zůstalo nepřehledné a často demotivující pro menší developery i družstva. Výsledkem je trh, který je dnes ovládán investory a spekulanty, zatímco běžný člověk se ke koupi bytu dostává jen za cenu vysokého zadlužení na desítky let.
Podle dat Českého statistického úřadu vzrostly ceny nemovitostí od roku 2005 v některých regionech až o 200 %, zatímco průměrné mzdy se zvýšily zhruba o polovinu. Tento nepoměr způsobil, že pro stále více lidí se vlastní bydlení stalo nedosažitelným snem.
„Selhání v oblasti bytové politiky je tak rozsáhlé, že ho lze označit za jedno z největších politických selhání po roce 1989,“ říká sociolog a urbanista Petr Keller. „Politici místo plánování budoucnosti jen reagovali na aktuální krize a často i podlehli developerským lobbistickým tlakům.“
„Bydlení je základní lidské právo, ne luxusní zboží,“ říká urbanista a expert na bytovou politiku Martin Dvořák. „Politici ale za posledních dvacet let nedokázali přijít s dlouhodobou strategií. Místo výstavby dostupných bytů sledujeme podporu developerských projektů zaměřených na investiční byty a krátkodobé pronájmy.“
Přestože se o problému dostupnosti bydlení mluví s rostoucí intenzitou, konkrétní kroky přicházejí pozdě nebo vůbec. Zákony na podporu výstavby obecních nájemních bytů se zdržují v legislativním procesu, podpora družstevního bydlení zůstává marginální, a podmínky pro mladé rodiny na hypotéčním trhu jsou stále složitější.
Zatímco politické elity slibují změny, realita zůstává nemilosrdná – průměrný nájem v Praze překročil 25 000 korun, průměrná cena bytu vzrostla za dvě dekády téměř trojnásobně. Desetitisíce lidí přitom žijí na hranici existenčního minima právě kvůli nákladům na bydlení.
Společenský tlak sílí. Občanské iniciativy, odborníci i některé obce už delší dobu volají po systémových řešeních – regulaci krátkodobých pronájmů, státní podpoře výstavby a zdanění spekulativních nákupů nemovitostí. Pokud ale politická vůle zůstane na současné úrovni, krize bydlení bude jen nadále prohlubovat sociální rozdíly a ohrožovat stabilitu celé společnosti.
REDAKCE
Firemní finance • Podnikatelské úvěry až do výše 50 milionů korun