Dnes si křesťané připomínají Bílou sobotu, významný den velikonočního období, který symbolicky odkazuje na chvíli, kdy byl Ježíš Kristus po svém ukřižování uložen do hrobu. Tento den tvoří přechod mezi smutkem Velkého pátku a radostí nedělního Božího hodu velikonočního, kdy věřící slaví Kristovo zmrtvýchvstání.
Tradičně byla Bílá sobota spojena nejen s duchovní přípravou, ale i s praktickými činnostmi v domácnostech. Lidé uklízeli, chystali slavnostní pokrmy a pekli typické velikonoční pečivo, jako jsou mazance či beránci. Muži se věnovali pletení pomlázek z vrbových proutků, zatímco ženy zdobily kraslice. Podle lidové tradice se v tento den také „vracely zvony z Říma“, kam symbolicky odletěly na Zelený čtvrtek.
Z hlediska liturgie jde o den ticha a očekávání. Přes den se obvykle nekonají mše ani jiné svátosti, s výjimkou pomazání nemocných a svátosti smíření. Zlom přichází až po setmění, kdy začíná velikonoční vigilie – noční bohoslužba, která otevírá oslavy Kristova vzkříšení.
Původ názvu „Bílá sobota“ není zcela jednoznačný. Jedna z teorií ho spojuje s bílými roušky novokřtěnců, kteří v tento den přijímali křest. Jiný výklad odkazuje na zvyk bílení a úklidu domů před velikonočními svátky.
Bílá sobota je součástí takzvaného velikonočního tridua, tedy tří nejvýznamnějších dnů křesťanského roku. Ty zahrnují Velký pátek, připomínající Kristovu smrt, Bílou sobotu jako den jeho spočinutí v hrobě a následně nedělní Boží hod velikonoční, kdy si věřící připomínají jeho zmrtvýchvstání. Velikonoce tak představují vrchol církevního kalendáře a nejdůležitější křesťanské svátky.
REDAKCE / Zdroj: ČTK / Titulní obrázek je ilustrační
