EU, Evropská unie, volný trh

Mantra evropského volného trhu. Jinak řečeno, vezmeme si všechno, co se nám hodí.

Říká se tomu volný trh. Po listopadu 89 nám řekli, že to je jediný možný způsob, jak se stát součástí Západu. Už nám ale neřekli, že ten „volný“ trh vůbec není volný.

Západní evropský trh byl pokřivený dotacemi a my jsme ani náhodou neměli mít stejné podmínky jako jejich firmy. Měli jsme jen slepě plnit, co se nám řeklo, jak se nám řeklo, souhlasit a neptat se. Proč? Protože prý když to neuděláme, tak nás na ten jejich Západ zkrátka nepustí. A je úplně jedno, jak nevýhodné to pro nás ve strategickém horizontu bude. To totiž nikoho nezajímalo. Bohužel ani nás ne.

Začalo to postupnou likvidací našeho zemědělství. Musíte na svůj trh pustit evropské a jiné zemědělce! Tak jsme je pustili. Pustili jsme je v době, kdy oni měli x násobné dotace oproti našim producentům. Jejich potraviny byly levnější a my jsme nadšeně jásali, jak je to bezva, že vlastních netřeba. Byly země, například Polsko, které se tomu vzepřely a dojednaly si podmínky srovnatelné. My jsme si takové podmínky dojednat nedokázali a možná jsme ani nechtěli. Viďte pane Teličko. A tak se na rozdíl od toho Polska u nás začaly rušit chovy prasat, skotu, drůbeže, zavíraly se mlékárny, přestávala se pěstovat zelenina a ovoce. Nebyl pro ně odbyt, naši zemědělci byli drazí, ale ne vlastní vinou. Bruselští úředníci a naši poskoci rozhodli, že to tak má být. Pole jsme začali prodávat na zahraniční obří logistická centra, montovny a skladové haly. Pole, kde jsme do té doby pěstovali obilí, pole do kterých se vsakovala voda, pole, která nás byla schopná uživit. Bylo nám vysvětleno, že i to je v pořádku. Na co pro vás pole. Obětovali jsme je pro evropské pozlátko velmi snadno.

Krachující podniky skoupili levně západní koncerny a mnohdy ještě dostaly pobídky ve formě odpuštění daní, aby zde se zde vůbec usídlily. Bylo nám vysvětleno, že i to je v pořádku, že tak to má být, že jen hloupý, průměrný Čech to nechápe. Úplně stejně nám bylo vysvětleno, že je v pořádku, že postupem času máme s polovičními platy ty dovezené potraviny dražší, než lidé v sousedních zemích. Proč, ptali jsme se? Protože přece vyšší náklady na distribuci a vůbec. Neremcejte a plaťte. A úplně stejně nám bylo vysvětleno, že je v pořádku, že to, co se za draho prodává tady u nás, nedosahuje zdaleka kvality toho, co se prodává na tom našem námi obdivovaném Západě. Sice je to na první pohled totožný výrobek, ale vyrobený z levného odpadu. Výrobek pro východní trhy. A tak máme prášek na praní, co pere míň, čokoládu co není čokoláda, ale palmový tuk, párek bez masa, cibuli, která je uvnitř shnilá a tak by se dalo pokračovat velmi dlouho. Že jsme se měli ozvat? Ozvali jsme se. Ale bylo nám řečeno, že sice náš zákazník náš pán, ale jelikož my prý máme jinou chuť a požadavky, tak přesně toto je pro nás vhodné. Pro nás na východě. Konec diskuze, zamítnuto.

Nastoupily velké obchodní řetězce. Svými cenami dotovaných, za hubičku koupených produktů ve Francii nebo Holandsku dál likvidovaly naše zemědělce, kteří zaorávali zbytky toho, co vypěstovali, protože zkrátka dotovaná mrkev je dotovaná mrkev. Aby si alespoň něco vydělali, začali místo jídla pěstovat řepku. A tak máme ten sajrajt všude a jsme zdaleka nejžlutější zemí v Evropě. Možná na světě. Pokud ale nastane nějaká krize, zřejmě nebudeme mít co jíst. A to ne obrazně, ale doslova.

Soběstačnost ve strategických oborech není pitomost, jak se nám tu roky snažili namluvit. Posmívali se tomu, dělali z nás hloupé čecháčky, kteří si nevidí na špičku nosu. Intelektuálové se sójovým lattéčkem. Myslím, že teď se v plné nahotě ukáže, jak velkou chybu jsme udělali, a kdo si na tu špičku nosu neviděl. A zdaleka to neplatí jen u zemědělství. Přišli jsme o možnost určovat si vlastní cenu energií, přišli jsme o možnost rozhodovat si o vlastní vodě, nepatří nám jediná rafinérie ani zásobník na plyn a ropu, nepatří nám závody na výrobu léků, prodali jsme nejlukrativnější železniční spoje. Teď teprve, ve chvíli, kdy bude všude nouze o vše, a ona bude, teď přesně ti samí, co nám tvrdili, že je potřeba se otevřít cizím trhům na úkor těch vlastních, na nás udělají dlouhý nos. Odvezou, co se odvézt dá, vymačkají z nás poslední zbytky peněz a tím to zhasne. Měli jste se postarat, sorry jako. Měli.

Autor: Jana Marková

Jana Marková, zprávy čr,

,
Blog občana

"Blog občana" slouží jako prostor k veřejnému vyjádření našich čtenářů.

Obsah tohoto článku je názorem jeho autora a nemusí se shodovat s názorem redakce, která text neupravuje a nechává jej v původním znění.

Chtěli byste také věřejně prezentovat Váš názor na aktuální témata? Své náměty a příspěvky můžete zasílat na email: redakce(zavináč)zpravycr.cz

 Upozornění
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Vložená zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře