Rusové u nás pracují ve vysoce kvalifikovaných profesích, Ukrajinci spíše v těch málo placených
Dříve než se analyticky podíváme na tyto dvě cizinecké populace, které u nás žijí, popišme si stručně země, odkud pocházejí. V obou případech jde o státy, které vznikly rozpadem SSSR v roce 1991. Plocha území Ruska je 17 098 242 km2, Ukrajiny jen 603 550 km2 , tedy 28krát menší. Z hlediska počtu obyvatel je ale Ukrajina jen asi třikrát menší, protože před válkou zde žilo téměř 44 milionů lidí, v Rusku 143 milionů. Délka dožití byla zhruba stejná, 66 let u mužů a 76 let u žen.
Podle serveru WorldData dosahoval hrubý domácí produkt na obyvatele za rok 2021 v Rusku 12 380 USD, v Ukrajině 4 570 USD, tedy zhruba 37 % ruského. Odlišnosti vykazovaly struktura hospodářství a rozvoj infrastruktury, přičemž Ukrajina byla v naprosté většině ukazatelů chudší a méně rozvinutou zemí. Rusko těží z dostupných přírodních zdrojů, je především vývozcem ropy a zemního plynu (26 %, resp. 12 % exportu). Ukrajina vyváží hlavně zemědělské plodiny a železnou rudu. Míra nezaměstnanosti byla v Rusku 5,0 % a v Ukrajině 8,9 %. Průměrný roční příjem se v Rusku odhadoval na 11 600 USD a v Ukrajině na 4 120 USD (35 % ruského).
Česká republika má pro srovnání plochu 78 870 km2 (osmina území Ukrajiny) a téměř 11 milionů obyvatel (čtvrtina obyvatel Ukrajiny, resp. třináctina Ruska). V délce dožití předčili muži v Česku své kolegy v obou státech o 9 let, ženy o 5 let. České HDP na obyvatele je více než dvojnásobné ve srovnání s Ruskem, a takřka šestinásobkem ukrajinského. Česko vyváží nejvíce motorová vozidla, včetně součástek, a počítače. Míra nezaměstnanosti se u nás pohybuje mezi dvěma a třemi procenty. Průměrný roční příjem tu byl 24 070 USD, tedy dvojnásobný ve srovnání s Ruskem a skoro šestinásobný oproti Ukrajině.
Nejčastěji žijí v Praze
Ředitelství služby cizinecké policie (ŘSCP) registrovalo v roce 2021 v Česku 196 637 Ukrajinců a 45 154 Rusů. To představovalo první a čtvrté pořadí mezi největšími cizineckými skupinami (na druhém místě byli Slováci a na třetím Vietnamci).
Z časových řad těchto údajů lze vypozorovat, že v každém období od roku 1994 byly počty Ukrajinců v Česku aspoň třikrát vyšší než počty Rusů. U obou státních občanství je zřejmý dlouhodobý růstový trend, ovšem v případě Ukrajinců nepravidelný. Například v období ekonomické krize mezi lety 2009–2014 jejich zastoupení kleslo ze 131 932 na 104 158. Naproti tomu počet Rusů za tuto dobu vzrostl z 30 297 na 34 416. Vcelku bylo v roce 2021 (tedy před započetím války) Rusů v Česku 12,5krát více než v roce 1994, Ukrajinců 13,8krát.
Z hlediska zastoupení pohlaví u Rusů mírně převažovaly ženy (55,7 %), zatímco z Ukrajiny tu žilo více mužů (57 %). O azyl v roce 2021 žádalo 211 občanů Ruska a 238 Ukrajiny.
Nejvíce Rusů i Ukrajinců pobývalo v Praze. Ukrajinců se zde nacházela třetina (34 %) z jejich celkového počtu, Rusů dokonce 62 %. Druhým nejoblíbenějším krajem byl pro obě skupiny Středočeský a třetím Jihomoravský. U Rusů však výrazněji vystupoval Karlovarský kraj, v němž jich bylo evidováno 2 128 (téměř 5 % z jejich celkového počtu). Ukrajince tento nejmenší a nejzápadnější kraj tolik nepřitahoval, žila tam jen 2 % z nich. S výjimkou Ostravy měla obě občanství nízké zastoupení v Moravskoslezském kraji.
Ukrajinci pracují více
V ČR jsou dvě evidence pracujících cizinců: Úřad práce dostává hlášení od zaměstnavatelů o zaměstnaných cizincích a Ministerstvo průmyslu a obchodu eviduje podnikatele. Hrubý celkový přehled získáme součtem obou údajů.
Za posledních sedm let počty pracujících Ukrajinců a Rusů v Česku neobyčejně stoupaly, a v roce 2021 se přiblížily hranici čtvrt milionu osob. Z celku všech pracujících u nás tak tyto skupiny tvořily téměř dvacetinu.
Zároveň je zřetelná neproporcionalita zastoupení občanství, tedy že pracujících Rusů je vždy méně, než by mělo být vzhledem k jejich registrovaným počtům, poměr pracujících Rusů a Ukrajinců v roce 2021 je pouze 1:10. Podíl pracujících z celé zdejší subpopulace Rusů je tak nižší než v případě Ukrajinců.
Uvedené údaje pocházející z různých zdrojů se však obtížně přiřazují k sobě, a počítat z nich přímo míry zaměstnanosti nelze. Dokládají to mj. počty pracujících Ukrajinců, které jsou od roku 2018 vyšší než počty registrovaných od ŘSCP. Pracujících je tedy nad 100 %. Důvodů této disproporce může být několik, včetně využívání pracovních víz z jiných schengenských zemí, či duplicitních evidencí. Jisté je však to, že pracovní aktivita Ukrajinců v Česku je podstatně vyšší než Rusů. To potvrzuje i statistika sledující účel pobytu cizinců v České republice, v níž u Ukrajinců naprosto dominuje „zaměstnání a podnikání“.
Rusové tu více studují
Kromě práce u nás cizinci také hojně navštěvují školy všech stupňů. V mateřských školách ve školním roce 2021/2022 mělo cizí občanství 12 103 dětí, tedy 3,4 %. Z tohoto počtu bylo každé čtvrté dítě ukrajinské (3 053), ruské občanství vykazovalo 777 dětí. Podobnou situaci nalezneme v základních školách, z jejichž žáků tvoří cizinci 3,2 % (30 543). Z toho 9 646 pocházelo z Ukrajiny a 1 775 z Ruska.
Nejnižší podíl cizinců vykazují střední školy (2,3 %), i když i zde se v posledních letech toto číslo rychle zvyšuje. Z celkových 10 053 cizích středoškoláků tvořili Ukrajinci skoro třetinu (3 112) a Rusové desetinu (968).
Zatímco na uvedených stupních českého školství studují zejména děti rodičů cizinců, kteří v Česku trvale bydlí, v případě vysokých škol je situace odlišná. Podle údajů MŠMT studovalo v roce 2021 na českých vysokých školách 52 109 zahraničních studentů, což z celkového počtu tvořilo podíl 17,1 %. Zhruba polovina byli občané EU. V druhé polovině najdeme 8 575 Rusů a jen 4 613 Ukrajinců – poměr je tedy 2 : 1 ve prospěch Ruska, přitom počet ruských studentů se v poslední době výrazně zvyšoval. To je ve srovnání se všemi jinými statistikami zcela neobvyklé, a rozhodně se nejedná pouze o děti Rusů bydlících dlouhodobě v Česku.
Srovnáním s údaji ŘSCP lze odvodit, že takřka každý pátý Rus žijící v České republice byl student vysoké školy, a Česko se v posledních letech stávalo pro Rusy zajímavou destinací pro vysokoškolské studium. V případě Ukrajinců jsme nic podobného nezaznamenali.
Rusové pracují na vyšších pozicích
Naši syntézu završíme daty z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV). Jedná se o statistické šetření v gesci MPSV, které sleduje mzdy zaměstnanců s řádnou pracovní smlouvou. V roce 2021 zachytilo 68,1 tisíce záznamů s ukrajinským občanstvím a 6,9 tisíce s ruským. Potvrzuje se tak poměr v pracujících 10 : 1, který je však v nepoměru k počtu registrovaných u ŘSCP. Podíly žen zhruba odpovídají evidenci Úřadu práce: 44 % Ukrajinek a 54 % Rusek.
Rusové a Ukrajinci u nás dosahují výrazně odlišné úrovně výdělků. Mediánové mzdy ruských zaměstnanců převyšovaly úrovně jak Čechů, tak ostatních velkých cizineckých skupin, a odpovídaly zhruba Slovákům. Ukrajinské mzdy byly naopak nižší nejen než mzdy zaměstnanců s českým občanstvím, ale také než rumunské a bulharské. Nižší byly jen mzdy Vietnamců (kterých je však u nás v postavení zaměstnanců velmi málo, typicky pracují jako podnikatelé). Mediánové mzdy Rusů byly tedy po všechny tři sledované roky alespoň o třetinu vyšší než mzdy Ukrajinců.
Z uvedeného ovšem není možné jednoduše odvodit, že by tu Ukrajinci byli mzdově diskriminováni, a Rusové zvýhodňováni. Vysvětlení rozdílů může být v odlišné struktuře pracovních míst, která tyto skupiny obsazovaly. Obrovské rozdíly vidíme hned v jednoduchém třídění na hlavní třídy klasifikace
zaměstnání CZ-ISCO: tři čtvrtiny Ukrajinců vykonávaly dělnické profese (hl. třídy 7–9), jen 0,6 % působilo v manažerských pozicích, 3,7 % byli specialisté a 5,3 % technici. V nejkvalifikovanějších profesích (hl. třídy 1–3) se tedy nacházela méně než desetina ukrajinských zaměstnanců. Naopak Rusů najdeme v dělnických profesích jen 12 %, ale 58,7 % jich pracovalo ve třech nejvyšších hlavních třídách. Konkrétně třetina byli specialisté a 2,1 % manažeři, kteří v roce 2021 vydělávali průměrnou mzdu 166 tis. Kč.
Rusové a Ukrajinci zde také vykonávali práci ve zcela jiných odvětvích. Polovinu ukrajinských zaměstnanců najdeme buďto ve zpracovatelském průmyslu, nebo v odvětví administrativní a podpůrné činnosti, které zahrnuje agenturní zaměstnávání převážně také v továrnách. Z Rusů v těchto oborech nebyla ani pětina. Zhruba každý sedmý Ukrajinec pracoval ve stavebnictví, zatímco Rusů jen 2,3 %. Naproti tomu takřka polovina Rusů v Česku byla zaměstnána v tržních službách, konkrétně 25,8 % v informačních a komunikačních činnostech, 14,2 % v profesních, vědeckých a technických činnostech, 2,5 % v bankách a pojišťovnách, a každý dvacátý vykonával činnost v oblasti nemovitostí. U Ukrajinců byly odpovídající podíly 1,6 % v ICT, 1,7 % v profesních, vědeckých a technických činnostech, 0,2 % u bank a 1,5 % v oblasti nemovitostí, celkem tedy pouze 5,1 %. Rusové měli také vyšší podíl v platové sféře, resp. v odvětvích s dominancí státu, tedy veřejné správě, zdravotní a sociální péči a vzdělávání.
Uvedeným odlišnostem odpovídají i rozdíly v sociodemografických charakteristikách. Téměř 62 % ukrajinských pracovníků nemělo dle ISPV ani maturitu, vyšší stupeň vzdělání než maturitu mělo pouze 16 % Ukrajinců. Z Rusů mělo vysokou školu 41 % a dalších 24 % vyšší odborné či bakalářské vzdělání. Maturitu neměla jen desetina u nás pracujících občanů Ruska. Zajímavé je, že mediánová mzda ukrajinských pracovníků jen se základním vzděláním byla o 1,8 tisíce Kč vyšší než v případě stejně vzdělaných Rusů, zatímco ve všech kategoriích s vyšším stupněm vzdělání pobírali Rusové vždy vyšší mzdy.
Rusové v Česku jsou také velmi mladí. Podle ISPV se polovina z nich nachází ve věku do 34 let a jen 15 % je starších 50 let. U českých zaměstnanců jsou tyto podíly 23 % a 34 %. Ukrajinští pracovníci jsou rovněž mladší než Češi, ale ne o tolik: věk do 34 let jich má 34 % a starších 50 let je 21 %.
Typický ruský pracovník v Česku je tedy velmi mladý vysokoškolák-informatik, zatímco ukrajinský je dělník bez maturity pracující v továrně u pásu. Desetkrát častěji však potkáte toho druhého. Spojuje je to, že u nás pracují za vyšší mzdu, než by dostali ve své zemi.
Zdroj: ČSÚ, STATISTIKA & MY