A je to tady asi už potřicáté. Závan televizní (a rozhlasové) revoluce. A jednostranné pravdy těch, kteří prý mají mandát ochraňovat prostor veřejnoprávních médií. České televizi chybí dlouhodobá transparentnost!
„Poslední dramatické události v Radě České televize, zejména odvolání dozorčí komise rady a rezignace jejího předsedy Reného Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče, jsou motivem naléhavě formulovaného otevřeného dopisu, kterým se na dvě stovky významných českých intelektuálů, umělců, vědců, publicistů i duchovních obrací na předsedu vlády Andreje Babiše, aby se zasadil o respektování nezávislosti televize veřejné služby. Snaha o mocenské ovládnutí veřejnoprávní televize vyvolává podle signatářů dopisu značné pnutí a protesty ve společnosti,“ píše „nezávislé“ Forum24 a na obranu jediné pravdy se staví třeba i její „samozvaní vykladači“ z Hlídacího psa. Rozbuškou bylo odvolání Dozorčí komise Rady České televize, které na HP shrnuje Michal Klíma zde (https://hlidacipes.org/poznamky-z-rady-ct-vecna-ale-nechapajici-lipovska-nesmyslne-ukoly-matochy-glosujici-sarapatka-a-mlcici-vetsina) a stojí za to, udělat si vlastní názor, jak ekonomicky a s řadou otazníků a neznámých pro samotného generálního ředitele ČT funguje… Svou roli v celé kauze hrála jistě i rezignace rádoby „nezávislých“ radních Kühna a Dědiče. Mimochodem oba se jistě s notnou dávnou ironie do rady dostali díky tomu, že jsou dostatečně nezávislí a nemají žádné vazby na politiky… Ať si sami vzpomenou, jak se stali radními a komu slibovali „věrnost“. Myslím však, že radní v tom nyní mají pěkný hokej, když se do sporu vložil přímo prezident Zeman s výzvou k odchodu či odvolání Petra Dvořáka. No, nikdo si tady nebere servítky… A ti méně zkušení v tomto vlčím prostředí prostě nemohou vědět, která bije.
Oddělujme zpravodajství od zbytku televize
Petr Dvořák moc dobře ví, co se děje a dokáže si se situací poradit. Už několikrát za dobu, co je ve funkci, se s podobnou situací setkal. Ostatně je chemicky namíchán naprosto skvěle: Původem bankéř, stratég, špičkový manažer, lobbista a s příchodem do mediální branže odborník na komunikaci a vlastně i brilantní mluvčí a tvář ČT. Do televize s sebou přivedl „své lidi“ zejména do výroby a za toto si zaslouží obrovskou pochvalu, neboť v tomto segmentu ČT neuvěřitelně vyrostla do krásy. Do zpravodajství ale zasahovat nesmí, existují kontrolní mechanismy, které by odhalily jeho manipulaci. A zeptejte se přímo Jakuba Železného, Václava Moravce nebo Zdeňka Šámala či Petra Mrzeny, zda jim pan generální „kecá“ do jejich práce. Kdyby to potvrdili, to by se teprve děly věci. Bohužel tato desetiletí fungující praxe, kdy si ve zpravodajství dělají, co chtějí, se podepsala na přístupu ke zpracování zpravodajských informací, na jejich způsobu prezentace a na výběru hostů (rozuměj kamarádů redakce). Redakce zpravodajství je výběrovou složkou „firmy“ a za kontrolními mechanismy se skrývají, jako je tomu všude jinde, osobní zájmy a ambice. A nedělejme si iluze o tom, že v dalších dvou veřejnoprávních médiích je to jinak. Rozbuškou tedy není fungování České televize jako celku, ale jednostranné fungování jejího zpravodajství, které si na objektivní přístup jen hraje. A pořady jako 168 hodin či Reportéři ČT jsou typickými příklady toho, že jejich tvůrci nemají žádné zábrany. Jejich přístup, možná bez toho, že by si to sami uvědomovali, je bulvár a destrukce. A promiňte, toto už není veřejná služba za veřejné peníze. A nedivme se ani politikům, že jsou z této situace rozladěni.
Opět stovky podpisů, umělci a inteligence s praporem v ruce
„200 osobností české inteligence, umělců, vědců, publicistů a duchovních naléhavě formuluje dopis,“ dočítáme se. Ano, ale iniciátory jsou hlavně lidé, kteří jsou od sametové revoluce přisátí na rozpočet ČT a generačně si v rámci rodinných klanů předávají žezlo produkce pořadů a tím samozřejmě stálý příjem. Proto mají v sobě vybudovaný pud se bránit, ale proboha, neskrývejme se za to, že nezávisle hájí zájmy všech občanů! Proč paní Sommerová nebo pan Rychlík nesedí v nějaké mediální radě a nekontrolují dění přímo odtud? Kdysi jsem v podobném kontextu četl nějaký článek o tom, že řada významných osobností z různých oblastí a intelektuálů potvrdila, že věří tomu, že petici podepsali správně na podporu veřejného zájmu. Ale o tom, co vlastně podepsali neví skoro nic…! Věří ale Břéťovi (Břetislavu Rychlíkovi, pozn. autora), který jim řekl, že je dobré pod ruce jim podstrčenou petici podepsat. Takže jde o vlastní přesvědčení? Nebo je jim to vlastně jedno, protože vědí, že se jich na jejich názor už nebude nikdo ptát, když jsou tou „významnou osobností“? Není právě toto manipulace?
Zastaralé principy a radní v první válečné linii
České televizi chybí transparentnost a veřejnost je pochopitelně znepokojena, když před ní někdo tají informace, které by měly být z velké části veřejné. Platy ředitelů či náklady na jednotlivé projekty by měly být součástí veřejnosti prezentovaných dat proto, že ČT funguje z peněz nás všech. Pokud si vedení televize myslí, že něco ututlá, mýlí se. Příklad je aktuální. Vedení televize či komunikační nedostatečnost a liknavost v tomto „molochu“ způsobily, že se kvůli transakci 1,6 milionu za pozemek v Ostravě rozhoří další fáze války o ČT. Radní mají možnost pracovat se svými nástroji a rozhodli se odvolat VLASTNÍ poradní orgán – dozorčí komisi. Najednou se rozsvítí alarm a kulturní fronta zvedne prapor s obavou, že bude odvolán JEJICH generální ředitel, tolik za uplynulá léta spolupracující a poslušný, ač byl vlastně na začátku svého působení považován za škůdce, který přišel ovládnout televizi z komerční sféry. Samozřejmě, že se teď vše bude točit kolem Rady ČT. Ta nejdřív provede nějaké rozhodnutí. Bude-li příliš výbušné, dostane se až na půdu Volebního výboru Poslanecké sněmovny, který si vše nechá vysvětlit a… život půjde zase dál. Třeba není problém, zda v mediálních radách sedí Petr nebo Pavel, jeden zprava a druhý zleva. Třeba je problém v systému, který po dlouhá léta stojí na hliněných nohách, před jejichž křehkostí většina pokrytecky zavírá oči. A ti, kteří se ozvou, jsou nepřítelem systému. Nepřítelem těch, kteří hájí televizi ve svém osobním zájmu a nikoliv zase až tak v zájmu veřejném.
Autor: Kamil Růžička
