Babiš založil v EP frakci s odpůrci Benešových dekretů. To je zcela proti zájmům České republiky a útokem na svrchovanost naší země.
Do frakce Patriotů pro Evropu patří mimo jiné europoslanci z francouzského Národního sdružení (RN) Marine Le Penové, maďarské strany Fidesz současného premiéra Viktora Orbána, italské Ligy či nizozemské Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse a Svobodné strany Rakouska (FPÖ).
A právě poslední jmenování, tedy rakouští svobodní společně s Maďarskou stranou Fidesz jsou největšími odpůrci Benešových dekretů a také otevřeně útočí na České jaderné elektrárny, které by se podle nich měly zavřít!
Rakouští svobodní. Dělají vše pro to, aby rozbourali základní pilíř naší energetické bezpečnosti – jadernou energetiku. Před rokem 2004 to byli právě oni, kdo při vstupních rozhovorech blokoval uzavření kapitoly energetika a de facto tak oponovali našemu vstupu do unie. A jejich odpor k českému jádru neskončil. V roce 2020 křičeli svobodní na EU, že nezabránila plánu na dostavbu Dukovan. Dělají-li to v zájmu Ruska, kterému energetická nezávislost členských zemí EU věru není vhod, nebo v zájmu jiném, těžko říci. Co ale ironik říci může: Pro Česko jsou to „parťáci do nepohody“ jak vyšití. (Zdroj: HN)
Dolní komora rakouského parlamentu požádala spolkovou vládu, aby se v jednáních s Českou republikou důrazně zasazovala o zrušení Benešových dekretů. Současně má kabinet kancléře Wolfganga Schüssela usilovat i o zrušení obdobných slovinských dekretů. Usnesení prosadili poslanci vládních stran – tedy Svobodní a lidovci. (Zdroj: iROZHLAS)
Strana Fidész má ostatně kritizování Benešových dekretů téměř jako sport.
Podle maďarského ministra pro národnostní politiku Arpáda Potápiho by Maďarsko mělo usilovat o zrušení Benešových dekretů, na jejichž základě Československo po druhé světové válce zbavilo velkou část Maďarů občanství a majetku.
V roce 2015 se do nich opřel předseda maďarského parlamentu z Fidésze László Kövé a již v roce 2002 v tomto ohledu vystupoval Viktor Orbán v Evropském parlamentu. (Zdroj: amo.cz)
Autor: Jan Mynář
