Nejvyšší ceny tepla mají v Praze, nejnižší na Pardubicku.
Cena za teplo dodávané z centrálních tepláren v České republice je důležitým tématem pro domácnosti i podniky. Centrální vytápění hraje klíčovou roli ve zajišťování tepelného komfortu, zejména v městských oblastech. Proces tvorby cen je komplexní a ovlivněn mnoha faktory, včetně nákladů na paliva, investic do infrastruktury a regulací ze strany státu.
Nejdražší teplo z centrálních tepláren mají obyvatelé Prahy, kteří si oproti lidem z jiných krajů ročně v průměru připlatí i tisíce korun navíc. Nejnižší průměrné ceny naopak mají v Pardubickém kraji.
Domácností připojených na centrální vytápění přitom v posledních letech přibývá, na teplárny je totiž napojovaný každý druhý nový byt. Vyplývá to z analýzy datového projektu Česko v datech. Centrální teplo využívá téměř 40 procent domácností.
Ceny tepla pro spotřebitele se podle analýzy napříč Českem značně liší. Podle předpokladů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou v roce 2024 nejvyšší průměrné ceny v Praze, a to 1223 korun za gigajoule (GJ). Naopak nejnižší ceny se očekávají v Pardubickém kraji (875 korun za GJ) a Jihočeském kraji (893 korun za GJ). Průměrná roční spotřeba tepla domácnosti v bytě na vytápění a ohřev vody přitom činí přes 40 GJ. Za celý rok tak mohou být rozdíly v nákladech i v řádu tisíců korun.
Za rozdíly v cenách stojí celá řada faktorů. „Je to dáno rozdílnými podmínkami provozu tepelných zdrojů, rozsahem, velikostí, stářím, technologickým řešením tepelného zařízení, využitím široké škály paliv i opotřebením a účinností zdrojů,“ uvedl mluvčí ERÚ Jan Hamrník.
Kombinace faktorů tak může vést k rozdílným cenám nejen mezi jednotlivými městy, ale i mezi sídlišti ve městě či mezi sousedními domy vytápěnými víceblokovými či domovními kotelnami. „Různý je i vývoj cen tepla od jednotlivých dodavatelů, licenci na výrobu nebo prodej tepla má totiž více než 650 subjektů,“ podotkl mluvčí Teplárenského sdružení Pavel Kaufmann.
V příštím roce si velká část domácností za dálkové teplo zřejmě připlatí. Uhelné teplárny podle sdružení zdraží o tři až deset procent, což zvýší výdaje na vytápění a ohřev vody v průměru nejčastěji o vyšší desítky korun měsíčně. Plynové teplárny naopak až o desetinu zlevní. I přesto bude teplo z uhlí nadále levnější. Výrazně pak zdraží teplárny využívající biomasu.
Využívání dálkového vytápění v Česku postupně stoupá. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo v období 2014 až 2023 připojeno na teplárny přes 46 procent z více než 105.000 nových bytů. Kromě tepláren jsou v bytových domech běžně využívány i alternativní zdroje vytápění, jako jsou plynové kotle nebo tepelná čerpadla.
Do budoucna čekají celý teplárenský sektor podle sdružení velké změny, a to zejména v souvislosti s procesem dekarbonizace. Některé provozy už proto nyní přecházejí na plyn, zvyšuje se i využití obnovitelných zdrojů energie. „V posledních čtyřech letech například ukončilo výrobu tepla z uhlí 12 tepláren, které zásobují teplem přes 125.000 domácností a ostatní odběratele. Do konce roku 2030 se počítá s výrazným snížením současného polovičního podílu uhlí na výrobě dálkového tepla až na jednotky procent,“ dodal Kaufmann.
Struktura ceny za teplo
Cena tepla z centrálních tepláren se skládá z několika hlavních složek:
- Náklady na palivo: Palivo představuje jednu z největších nákladových položek. Používají se různé druhy paliv, jako je uhlí, zemní plyn, biomasa nebo odpadní teplo. Ceny paliv se mohou značně lišit v závislosti na jejich typu a dostupnosti na trhu.
- Náklady na výrobu a distribuci: Do této kategorie spadají náklady spojené s provozem teplárenských zařízení, údržbou a modernizací infrastruktury a ztrátami tepla při distribuci. Efektivita výroby a distribuce může výrazně ovlivnit konečnou cenu tepla.
- Investiční náklady: Investice do modernizace teplárenských sítí a ekologických opatření (např. snižování emisí) jsou nezbytné pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti a spolehlivosti dodávek tepla. Tyto investice se promítají do cen tepla postupně.
- Regulace a daně: Ceny tepla jsou částečně regulovány státními orgány, aby byla zajištěna jejich přiměřenost a ochrana spotřebitelů. V rámci regulace mohou být stanoveny maximální ceny nebo pravidla pro jejich tvorbu. Do ceny tepla jsou také započítávány různé daně a poplatky.
Proces tvorby ceny
Tvorba ceny tepla je výsledkem komplexního procesu, který zahrnuje několik kroků:
- Odhad nákladů: Teplárenské společnosti provádějí detailní odhady nákladů na paliva, výrobu, distribuci a investice pro nadcházející období. Tyto odhady vycházejí z historických dat, předpokládaných změn v cenách paliv a plánovaných investičních projektů.
- Stanovení tarifů: Na základě odhadů nákladů jsou stanoveny tarify, které odrážejí skutečné náklady na výrobu a distribuci tepla. Tarify jsou předkládány regulačním úřadům ke schválení.
- Regulace: Regulační úřady, jako je Energetický regulační úřad (ERÚ), posuzují návrhy tarifů a zajišťují, aby byly ceny přiměřené a odůvodněné. Regulace může zahrnovat stanovení maximálních cen, kontrolu nákladů a zajištění transparentnosti v tvorbě cen.
- Informování spotřebitelů: Po schválení tarifů jsou spotřebitelé informováni o nových cenách tepla. Teplárenské společnosti musí poskytovat přehledné a srozumitelné informace o složení ceny a důvodech jejích změn.
Výhled do budoucna
V budoucnu lze očekávat, že ceny tepla z centrálních tepláren budou ovlivňovány několika klíčovými faktory. Mezi ně patří vývoj cen paliv na světových trzích, investice do ekologických a energeticky účinných technologií, změny v regulacích a snaha o snižování emisí skleníkových plynů.
Závěrem je třeba zdůraznit, že ceny tepla z centrálních tepláren jsou výsledkem komplexního a pečlivě regulovaného procesu, který zohledňuje náklady na výrobu a distribuci, investice do infrastruktury a ekologických opatření, a zároveň chrání zájmy spotřebitelů.
REDAKCE (Zdroj: ČTK)