Naše vláda systematicky ničí schopnost vytváření ryze českého kapitálu. Zavřením drobných českých obchodů kvůli covidu, zasadila českému kapitálu další ránu. Obří ranou pak byl rozmach všelijakých dotačních projektů EU.
Jsme proto jen lacinou montovnou Evropy. Investiční pobídky a systém dotací po léta systematicky zvýhodňovaly cizí nebo neproduktivní firmy před českými podniky. Když vláda zavřela kvůli covidu drobné české obchody a cizí řetězce nechala prodávat vše, zasadila českému kapitálu další ránu. Pirátský poslanec Ferjenčík chce zbytečky domácího kapitálu zničit daní z prodeje firmy. Bez silného českého kapitálu ale nikdy skutečný prosperující kapitalismus mít nebudeme. Nabízím proto pět nezbytných kroků k vytvoření skutečného kapitalismu a prosperity.
Chybí kapitál – není prosperita
V roce 1989 jsme odvrhli socialismus, protože nefungoval. Alternativou byl kapitalismus, systém založený na soukromém vlastnictví a svobodném podnikání. To, co dnes ale máme, není kapitalismus, ale „smíšená ekonomika“ a namísto prosperující krajiny je naše země z velké části jen montovnou západoevropských firem. Existuje očividný rozdíl oproti Rakousku či Švýcarsku, kde jsou silnice lemovány řadami drobných továren místních rodinných firem vyrábějících tisíce různých užitečných zařízení, od interiérů pro rychlovlaky po robotické obráběcí stroje, a naší zemí, kde autobusy sváží tisíce dělníků do jednolitých hal montovat mechanicky díly do výrobků cizích korporací.
Absence domácího kapitálu způsobuje vlekoucí se problémy a zoufale pomalé tempo dohánění mezd a životní úrovně Německa, Švýcarska či Rakouska. Přesněji řečeno, dohánění mezd v podstatě ustalo, zasekli jsme se na úrovni kolem 30-40 % západu a nic nenasvědčuje tomu, že bychom někdy v dohledné době mohli zase začít ve mzdách západ dotahovat.
Prosperita vzniká vždy z propojení práce a kapitálu. Bez investic do strojů a zařízení a nápadů by samotná lidská práce byla neefektivní. Bez lidské práce by zas kapitalistům nebyly k ničemu jejich továrny. Český kapitál, který by užitečně najímal pracovníky a rozvíjel ekonomiku, až na pár výjimek neexistuje. Existuje sice několik superbohatých Čechů, kteří většinou zbohatli na základě různého napojení na vládnoucí moc, ale česká střední podnikatelská třída je zoufale malá.
Zamysleme se nad tím, proč u nás kapitalismus nezapustil kořeny.
Kapitál vzniká akumulací, odříkáním si spotřeby a investováním. Na počátku 90. soukromý kapitál neexistoval. Nebyli žádní čeští investoři. Bylo tedy pochopitelné, že příležitosti využily firmy ze Západu a dřívější zaměstnanci upadajících státních podniků našli nová zaměstnání v továrnách zahraničních investorů. Ale existovalo všeobecné přání, že se česká střední podnikatelská třída postupně vytvoří. Ona se bohužel ale skoro nevytvořila.
Český kapitál byl systematicky ničen
První podpásovou ranou systematicky bránící vzniku české střední podnikatelské třídy byl systém investičních pobídek. Vláda desítky let dává zahraničním investorům daňové prázdniny a dotace v rámci politiky „investičních pobídek“. Později sice podmínku být cizincem vláda vypustila, podporovaná výše investice byla ale stanovena tak vysoko, že na ni skoro žádný český podnik nedosáhl. To vytvořilo absolutně nefér konkurenční prostředí, kde cizinec platil ze zisku daň 0 %, zatímco český podnikatel platil plnou sazbu 19 %, o dotacích na pracovní místa ani nemluvě. Drobný český podnikatel platil vysoké daně, ze kterých vláda dotovala cizí investory. To opravdu není cesta k vytvoření prosperující české podnikatelské třídy a prosperující ekonomiky.
Další obří ranou pro český podnikatelský sektor byl rozmach všelijakých dotačních projektů EU. Na svobodném trhu by přirozeně uspěl ten, kdo vymyslí nějakou inovaci, kdo nabídne zákazníkům nejlepší služby v poměru ceně. V systému dotací uspěje ten, kdo splní pochybná dotační kritéria a kdo má žaludek na sepisování dotačních projektů. Opět podnikatelé, kteří se snažili sami a za své, platili oklikou přes Brusel ze svých kapes dotace pro své konkurenty. Jeden penzion jen platil daně a zaplatil tak dotaci jinému hotelu v projektu podpory cestovního ruchu. Jedna knihtiskárna jen platila daně a zaplatila tak dotaci jiné tiskárně v rámci dotačního projektu obnova strojního zařízení…
Protičeská opatření v době koronaviru
Koronavirová krize by měla být katarzí a impulsem k osvobození ekonomiky, aby mohl v naší zemi kapitalismus začít fungovat ku prospěchu všech. Místo toho přišly další rány pro český podnikatelský sektor.
Obří ránu schopnosti vytvářet domácí kapitál dala Babišova vláda zavřením obchodů v době koronakirze, zatímco nechala supermarkety a hypermarkety patřící cizím investorům prodávat vše to, co malí čeští podnikatelé prodávat nesměli.
S další zásadní ranou přišel pirátský poslanec Ferjenčík prosazením 23% daně z prodeje firmy. Je chybou toto opatření chápat pouze jako zdanění boháčů s cílem vybrat nějaké peníze do státního rozpočtu. Zdanění prodeje firmy systematicky likviduje právě domácí kapitál, který naše ekonomika potřebuje k úspěšnému, zdravému fungování a dohnání mzdové úrovně západu. Představme si člověka, který vybudoval firmu, jejíž hodnota je 100 milionů a rozhodne se ji prodat. 100 milionů mohl takový podnikatelsky nadaný člověk investovat do jiné příležitosti. Investovat ale bude moci jen 77 milionů, zatímco zbylých 23 milionů vynaloží stát na projekty typu dotování menstruačních vložek.
Kapitálem, který vede k prosperitě, nejsou každé peníze. Jsou to jen peníze někoho, kdo ví, jak je s rizikem a na vlastní odpovědnost investovat. Kapitál je vzácné „zboží“, které jediné vede k prosperitě. Ferjenčíkova daň nedělá jen to, že vezme lidem peníze, ona likviduje vzácné kousíčky českého kapitálu. Je to jako kdyby ve vyprahlé krajině vyrůstalo několik nadějných výhonků rostlin a vláda se rozhodla zabavit lidem čtvrtinu skromných zásob vody na zalévání a získanou vodu použít na vše možné jen ne na zalévání.
Nezbytné čtyři kroky z krize k prosperitě
Odstraňme ty největší nespravedlnosti a břemena, která český podnikatelský sektor nese, jen tak umožníme naší ekonomice prosperovat. Jen tak se z montovny staneme kvetoucím hospodářstvím, jen tak mzdy českých pracovníků dotáhnou mzdy rakouské.
1) Zrušme okamžitě nespravedlivý systém investičních pobídek. Místo nulové daně a dotací pro velké zahraniční investory a 19% daně ze zisku pro ostatní, zaveďme někde mezi nulou a devatenáctkou jednotnou daň ze zisku pro všechny bez rozdílu.
2) Zrušme všechny dotační projekty EU, pro podnikatelský sektor. Dokud jsme v EU, ať si vláda bere peníze třeba na stavbu silnic nebo na opravu základních škol, ale vyvarujme se jakýchkoliv dotací, které pokřivují soutěž na trhu.
3) Nedopusťme už nikdy, aby jakákoliv naše vláda pod záminkou epidemie zavřela drobné domácí firmy a nechala stejné zboží, které měly v nabídce, prodávat velké řetězce.
4) Apelujme na senátory, ať vrátí sněmovně Ferjenčíkův návrh, jehož cíl, likvidovat tvorbu domácího kapitálu, je absolutně zhoubný.
5) Snižme lidem daně, jak jen to jde. Snížení daně z příjmu, které schválila sněmovna je krok správným směrem. Díky nižším daním se nepochybně najde pár šikovných, kteří dokážou neodvedené peníze ušetřit a chytře investovat do vlastních podnikatelských nápadů.
Autor: Ondřej Malinský
