Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš (Piráti) chce odstřihnout „dezinformační weby“ od příjmů z reklamy
Kdo bude určovat co je a co není dezinformační web a podle jakých pravidel? Opět to bude strana a vláda prostřednictvím „nezávislých“ neziskovek jako jsou Evropské hodnoty pornoherce Jakuba Jandy nebo několikrát usvědčeného lháře Cempera a jeho Manipulátorů?
Jak všichni víme, bez peněz do hospody nelez a ani do novin. Chvíli to možná můžete s partou pár nadšenců táhnout takzvaně na koleně, ale pokud se chcete na mediální scéně udržet, dříve nebo později prostě peníze potřebujete. A buď je budete dostávat od různých utajených dárců, jako třeba Fond nezávislé žurnalistiky, který ústy výkonné ředitelky Kateřina Hrubešové v minulosti na dotaz, kdo patří mezi deset největších donátorů reagoval slovy, že „Jmenovitě naše dárce nezveřejňujeme, nicméně Nadační fond nezávislé žurnalistiky má nastavená přísná pravidla pro přijímání darů.” Tak věř, kdo chceš, že.
Zajímavé na tom je, že právě například tento Fond nezávislé žurnalistiky má pomoci ministerstvu tyto závadné weby určovat. A ještě třeba spolek Nelež, jehož zakladateli Romanu Čihalíkovi, který se na metodice pro Ivana Bartoše podílel, už teď leží v žaludku to, že „Největší české dezinformační weby si měsíčně z reklamy mohou vydělat až stovky tisíc korun“. Což je tedy opravdu trestuhodné, že? Dalším, kdo prý zcela spolehlivě ví, co jsou dezinformační weby je Bezpečnostní centrum Evropských hodnot, podle kterého fungovalo v česku v roce 2022 39 aktivních a relevantních dezinformačních webů.
Jako perličku uvádím, že mezi největší příjemce peněz z FNŽ patřilo třeba Šafrovo odkladiště vyhozených redaktorů z ČT a snad největší „prorežimní mediální žumpa“ Forum24 široko daleko. Asi náhoda. Takže tito lidé budou informovat a hlídat, které weby si podle nového manuálu na peníze z reklam, které by mohly mít cokoliv společného s penězi daňových poplatníků nesáhnou. Zároveň ovšem sami stát řádně podojí na plánované finanční podpoře pro ta správná, demokratická, ideově řádně ukotvená média. Takže koho chleba jíš, toho píseň zpíváš. O nezávislosti se tedy dá mluvit těžko.
A snad poslední věc, co chci zmínit je to, jak dlouho poslední dobou trvá, než se z dezinformací stane pravda? Kolikrát sám mainstream musí během jediného dne upravovat titulky jen proto, že to někdo moc přepálil? Kolik „lží“ se jen v souvislosti třeba s covidem stalo realitou? Omluvil se někdo? Omluvila se ministryně Černochová za to, že nás málem poslala do války s Ruskem na základě ukvapené a lživé zprávy? Opravdu chceme další ministerstvo pravdy, které bude určovat, kdo smí a kdo nesmí psát? Kdo smí a kdo nesmí za svou práci dostávat zaplaceno? A opravdu chceme, aby mu to radili tito lidé?
Autor: Jana Marková
