Když šel Václav Klaus mladší se svou malou dcerkou vloni na Národní třídu uctít památku 17. listopadu, stal se terčem vulgárních útoků příznivců politických stran z opačného spektra.
Jejich chování sice značná část veřejnosti odsoudila, našli se ale i tací, kteří jim dávali za pravdu. Tací, kteří tuto agresi označovali jako „svobodu“, popřípadě „svobodu projevu“.
Uběhl rok. Svoboda za tu dobu získala zcela nový rozměr. Ve vztahu k obavám ze šíření onemocnění Covid skončila svoboda pohybu, ve vztahu k rostoucím rovnostářským trendům ve společnosti končí svoboda slova. Lidé, které ovládl strach, dobrovolně vyměnili bezmeznou svobodu za pocit bezpečí. A ti, kteří se nebojí, jsou nedobrovolně umlčováni.
Zítřejší oslavy výročí 17. listopadu na Národní třídě v Praze budou kvůli situaci kolem koronaviru jiné než ty loňské. Výročí sametové revoluce připomene online program, živé přenosy nebo pieta na dálku. Podle organizátorů to má i své výhody: pestrý program lze sledovat z pohodlí domova. A mimoto, v ulicích se už nebude křičet – není totiž na koho. Svoboda zmizela pod rouškou Covid (Cílená Občanská Válka Iniciovaná Diktátory).
Autor: Ivana Kerlesová