Kam kráčí české politické strany
Po volebním úspěchu koalice SPOLU a jejich vládních partnerů PirSTAN se potvrdily prognózy, že to bude pětispolek kompromisní a euroliberální. Nelze tedy očekávat žádnou pronárodní politiku, protože částečně „pronárodně“ se v rámci ochrany vlastních korporátních zájmů svého majitele chovalo hnutí ANO, zatímco „platforma antibabiš“ vždy slibovala politiku opačnou. A to také plní. Více Bruselu a méně Prahy.

Více direktivy a méně svobod. Mimoparlamentní strany jsou nevýrazné. ČSSD není zvyklá na nezájem médií a bude mít značné problémy, stejně jako KSČM, získat zpátky faktický podíl na politické moci, …leda že by ve svých silných enklávách budovali stranu znovu odspodu, ale zřejmě budou narážet na personální prázdnotu. Obě tyto strany nám ukázaly, že stará strategie, sice rok před volbami fabulovat krizi a okamžitě navrhovat její řešení, není cesta k opatrnosti voličů a konzervativní opakované volbě stávajících vládních stran.

Hnutí Volný blok (což byla přejmenovaná strana Suverenita) se rozešlo se svou zdánlivou ikonou – exposlancem Volným. Suverenita v minulosti většinou fungovala v „bloku“ s jinými stranami, ať už to bylo Hlavu vzhůru nebo BPI, tedy lze očekávat, že dál bude hledat partnery. Někdejší struktura příznivců Volného bloku zřejmě bude zformována do nového „vlasteneckého“ uskupení, zřejmě středolevicového charakteru, protože vlastenectví, česká koruna a protiunijní postoj, je programovým bodem také u KSČM a nevím, zda-li osobnost v čele tohoto nového spolku nebude charismatičtější, než současná předsedkyně KSČM – europoslankyně Kateřina Konečná, která nemusí být pro část komunistů tím správným a následováníhodným „vůdcem“.

Svobodní jsou stále stejní a jejich detailně vyprofilovaný program je natolik ultimativní, že dlouhodobě dostávají přibližně stejné procento hlasů a celkový volební výsledek se jim mění jen podle toho, s kým sestaví společnou kandidátku a kam je koaliční partner pustí.

Trikolóra, po svém druhém přejmenování (resp. po návratu k původnímu názvu) a po změně stanov, bude zřejmě řešit vnitřní rozkol, kdy nové stanovy a původní politický program jsou ve vzájemném protikladu. Původní členové mohou špatně snášet fungování podle nových stanov, noví členové nemusí být autentickými představiteli původního politického programu. Navenek to může působit nesourodě, ať už si to dá nálepku jakoukoliv. Není to vlastenecké, není to už pravicově konzervativní, ale ještě se to otevřeně ani nehlásí ke středolevému zařazení.

Chcípl Pes, DSSS a některé další aktivistické spolky, sice správně využili situaci k pořádání akcí a přiblížení se potenciálním voličům, ale na akcích většinou prezentují osobnosti, které s pořadateli nemají nic společného, tedy na volebním výsledku se jim to nemusí projevit. Osobnosti do jejich starých stranických struktur zřejmě nevstoupí …a zároveň slučovací sněmy by vyvolaly leda spory, kdo ze stávajících předsedů bude „předsedou všech“. Navíc pouliční akce ze značné části přitahují stále stejné příznivce, kteří v rámci jakési „aktivistické turistiky“ objíždějí všechny akce, bez ohledu na to, odkud jsou. Zvýšenou návštěvnost akcí může způsobit nárůst covidových represí či nezaměstnanosti, naopak pokles účasti na demonstracích může být po opětovném zrušení covidových omezení. 

Robert Šlachta se svou Přísahou jede se strojovou přesností dál svou kontaktní kampaň, která v mimovolebním období nevzbuzuje takový zájem, ale může pomoci v budování vnitřní struktury, kterou Přísaha při svém rozjezdu ještě neměla vytvořenou.

Jedinou politicky výkonnou pronárodní stranou je nyní SPD. I když o dva mandáty oslabila, tak ve srovnání s ostatními podobně orientovanými spolky, si dokázala udržet podíl na politické moci, což je výhodou nejen pro obsazování mediálního prostoru a pro účast v politických debatách, ale především pro deklaraci politické síly před nerozhodnutými či uvolněnými voliči. Jediné v čem je SPD opatrná, je poškození ustálené struktury členů dosazováním silnější osobností ze shora, což už se panu Okamurovi v minulosti párkrát vymstilo.

Výhled: Stále zde není masové občanské hnutí bez politického vymezení (univerzální občanská strana). Hnutí s realizací cílů (ostatně i samotní Piráti začínali jako hnutí se třemi konkrétními body, které chtějí prosadit). Schází tak občanská platforma, která nabídne silná témata pro všechny voliče (od voličů ODS až po voliče KSČM a DSSS) …a nebude primárně řešit, kdo je její typický volič, nýbrž soustředí se na to, jaké jsou aktuální problémy „typického občana ČR“.Férové pojmenování problému – návrh reálného řešení – prezentace odborného řešitele – masová podpora takového „týmu řešitelů“. 

Realizovat to lze, protože ODS a spol. jsou v pasti vládních závazků k Bruselu, opozice už program i strukturu má a malé strany žijí vnitřními problémy a předemokratizovanými procesy, které je k většímu rozvoji nepustí, hlavně z obavy, že při implementaci do širších struktur by neobstáli v nové – sloučené organizační hierarchii. Navíc cokoliv co vzniká organicky a na základě společenské poptávky je lepší, než modelace politického konstruktu, který se pak svou polosrozumitelnou definicí podbízí.

Na české politické scéně tedy neočekávám žádné turbulence. Jediné, co lze předvídat, je skokové posílení SPD, bude-li o to stát a bude-li chtít riskovat vnitřní stabilitu …a také lze očekávat nové „Občanské fórum II“, které převrství všechny zakořeněné politické molochy.

Autor: Petr Vikorýn

5 1 hodnocení
Hodnocení článku
,
Blog občana

"Blog občana" slouží jako prostor k veřejnému vyjádření našich čtenářů.

Obsah tohoto článku je názorem jeho autora a nemusí se shodovat s názorem redakce, která text neupravuje a nechává jej v původním znění.

Chtěli byste také věřejně prezentovat Váš názor na aktuální témata? Své náměty a příspěvky můžete zasílat na email: redakce(zavináč)zpravycr.cz

Mohlo by Vás zajímat
Nejnovější články
 Upozornění
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Vložená zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře