Územní plán obsahuje ve vybraných funkčních plochách regulativy, stanovující maximální míru využití území a minimální podíl bydlení. Míra využití území je stanovena pro rozvojová území obytná, smíšená, zvláštní a pro území služeb a nerušící výroby.
Rozvojovým územím se rozumí:
– Výstavba v nezastavěném území (na zelené louce)
– Funkční transformace v území (změna funkčního využití stanovená územním plánem)
– Kvalitativní transformace v území (změna charakteru zástavby při zachování funkčního využití)
1.2. Koeficient podlažních ploch (KPP)
Stanovuje max. míru využití území. Max. kapacitu funkční plochy vyjádřenou v m2 hrubé podlažní plochy pro celou funkční plochu se vypočítává vynásobením rozlohy funkční plochy v KPP. Koeficient podlažních ploch je nepřekročitelný. Hrubá podlažní plocha se pro tento účel vypočte součtem.
- hrubých podlažních ploch ve všech nadzemních podlažích (včetně ustupujících pater a započitatelné části podkroví ), vypočtených na základě vnějších rozměrů budovy v každém jednotlivém nadzemním podlaží nebo příslušné části,
- části hrubých podlažních ploch podzemních podlaží využitých hlavní funkcí vypočtených na základě vnějších rozměrů budovy v každém jednotlivém podzemním podlaží
Maximální kapacita funkční plochy (m2 hrubé podlažní plochy) = KPP x rozloha funkční plochy (m2). Stanovená max. kapacita funkční plochy se nesmí překročit. Tento způsob výpočtu poskytuje stavebnímu úřadu jistou míru volnosti při územním řízení a umožňuje mu diferencovat míru využití území i v rámci jednotlivých funkčních ploch v závislosti na konkrétních místních podmínkách. Zároveň však klade na příslušný stavební úřad zvýšené nároky na dokumentování stavu v území, protože nevyváženým povolováním zvýšené míry využití území může stavební úřad způsobit vyčerpání kapacity funkční plochy a tím i následnou nezastavitelnost zbývajících parcel. KPP je v ÚPn HMP stanovena pro vybraná rozvojová území plochy kódem A-K
1.3. Koeficient zeleně (KZ)
Je koeficientem, stanovujícím min. podíl započitatelných ploch zeleně v území. Odvozuje se z KPP (koeficient podlažních ploch)a podlažnosti (po vypočtení zaokrouhlená na celá čísla).
KZ (koeficient zeleně) se stanoví pro celou vymezenou funkční plochu. Jeho výška je průměrnou hodnotou ze součtu KZ pro každou jednotlivou parcelu (plochu územního rozhodnutí) a případně zbývající části území, na které se nevztahuje územní rozhodnutí, a která doplňuje funkční plochu do rozlohy vymezené UPn.
V případě, že je podlažnost větší či menší, než je uvedené rozpětí u příslušné hodnoty indexu, platí hodnota KZ uvedená u nejbližší uvedené hodnoty podlažnosti.
KZ je v ÚPn stanoven pro vybrané rozvojové plochy indexem A-K grafické části ÚPn.
Plocha zeleně je stanovena rozsahem:
- zeleně na rostlém terénu (včetně variantního zápočtu popínavé zeleně, solitérních, skupinových a liniových stromů v rámci zpevněných ploch)
- ostatní zeleně (zeleň na umělém povrchu – stavební konstrukci včetně variantního zápočtu popínavé zeleně, solitérních skupinových a liniových stromů v rámci zpevněných ploch)
Min. podíl započitatelných ploch zeleně v území (m2) = KZ x rozloha funkční plochy (m2)
Míra využití území
1.1. Podlažnost
Stanovuje průměrný počet podlaží ve vymezené funkční ploše, je možné ji doplnit o údaje vztahující se k pozemku (plošné územní rozhodnutí)
Je v ÚPn pomocným údajem jehož prostřednictvím se stanovuje KZ. Pro potřeby stanovení KZ se podlažnost vypočte podle vzorce: Podlažnost = celková hrubá podlažní plocha / zastavěná plocha
1.2. Koeficient zastavěné plochy (KZP)
Je v ÚPn orientačním údajem, znamená maximální plochu, kterou je možno zastavět nadzemními stavbami a lze je odvodit ze vzorce: KZP = KPP / podlažnost
1.3. Minimální podíl bydlení
Vymezuje min. podíl hrubých podlažních ploch sloužících pro bydlení a to vždy vztažený na celou funkční plochu a lze jej odvodit ze vzorce: Podíl bydlení = součet hrubých podlažních ploch sloužících pro bydlení (m2) / součet hrubých podlažních ploch (m2).
Mimo vymezené plochy ve výkresu. (Podíl bydlení v centrální části města) je minimální podíl bydlení údajem informativním, doporučeným a je na stavebním úřadu, aby posoudil každý jednotlivý záměr v kontextu celé funkční plochy i okolního území. Při územním řízení je doporučeno přihlédnout k místním podmínkám a stanovit podíl bydlení u konkrétní parcely tak, aby celkový podíl bydlení ve funkční ploše dlouhodobě dodržoval stanovený min. podíl bydlení.
Min. podíl bydlení je v ÚPn stanoven pro vybrané rozvojové plochy obytné a smíšené indexem 0-9.
Navíc zůstává u většiny staveb pevně stanovená výška hřebene stavby, konstrukční výška a výška ukončení stěn v 2. NP. V případě, že má stavební pozemek regulaci, je zde uvedena konstrukční výška podlaží a počet podlaží případně maximální výška hřebene domu.
Neexistuje jednotné pravidlo, každý kraj a obec má svá vlastní pravidla.
Konstrukční výšku půdní nadezdívky lze stavebně upravit tak, aby celková výška stavby vyhovovala stavebnímu rozměru danému místním regulativem.
Způsob stavění
U výstavby je rozdíl mezi nekrytým sestavěním (o) a uzavřeným sestavěním (g).
Otevřená výstavba znamená výstavbu solitérních domů, ale také dvojdomků nebo řady (skupiny) domů o délce maximálně 50 m. Při uzavřené výstavbě musí být obestavěný prostor ohraničen na krajích pozemku. V takovém případě můžeme stavět řadovou nebo skupinovou výstavbu.
Symbolika
- Rodinný dům: Stavba pro bydlení, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena k bydlení. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.
- Dvojdomek: Dispozice domu, který lze začlenit mezi rodinný dům a dům v řadové zástavbě. Rodinný dům tvoří polovinu dvojdomu.
- Soubor staveb: Vzájemně provozně a ekonomicky související stavby, jimiž se uskutečňuje rozsáhlejší výstavba na souvislém území (a také výstavba ke společnému cíli, i na více místech).
Konstrukce podléhající regulacím
Při výstavbě domů hrají velkou úlohu střechy. V zastavovacím plánu může být pevně stanoveno např. mimo typ střechy – sedlová střecha (SD), valbová střecha (WD), pultová střecha (PS) nebo polovalbové střechy (PVS). Naopak někde může být typ střechy předem určen.
Často bývá v regulaci uveden minimální nebo maximální stupeň sklonu střechy – tzn. předepsaný sklon střechy pro danou lokalitu. Někdy je tato informace doplněna o směru střechy – kolmo na uliční čáru nebo rovnoběžně s uliční čárou. Hřeben a směr střechy bývá zakreslen šipkami.
V Německu existují jednoduché a jasné šablony, které pevně určují pravidla pro výstavbu v zastavovacím plánu. Pro Českou republiku tuto šablonu nahrazuje již výše zmíněný regulační plán.
Nástavby, přestavby a horní stavby – opět mohou být v zastavovacím plánu regulovány regulačním plánem.