Mezi lety 2000 a 2020 došlo ve struktuře českého zemědělství k výrazným změnám. Jednou z nejvýraznějších je přechod podnikajících fyzických osob na nějakou formu obchodní společnosti.
Prahové hodnoty pro zařazení do Agrocenzu 2020 splnilo 28 909 zemědělských subjektů. Z nich 24 648 (85,3 %) bylo fyzických osob a 4 261 (14,7 %) právnických osob. V porovnání s Agrocenzem 2000, kdy stejné prahové hodnoty splňovalo 39 082 zemědělských subjektů, došlo ke snížení celkového počtu o 26,0 %. Počet fyzických osob klesl o 31,9 %, právnických osob naopak přibylo 47,7 %.
Přibyly hlavně s. r. o.
V případě fyzických osob najdeme úbytek jak mezi zemědělskými podnikateli (−25,0 %), tak především mezi ostatními subjekty fyzických osob (−47,2 %), což jsou především drobní pěstitelé a chovatelé bez podnikatelského oprávnění. Ve skupině právnických osob ukončila činnost třetina zemědělských družstev (−33,7 %), často nástupců jednotných zemědělských družstev ze socialistické éry. K největšímu nárůstu, na více než dvojnásobek (+112,8 %), došlo v počtu společností s ručením omezeným. Právě do nich se totiž transformovaly některé subjekty fyzických osob z důvodu výhodnějších právních a ekonomických (daňových) podmínek. Počet akciových společností působících v zemědělství se navýšil o 9,2 % a právnických osob jiných typů než výše jmenovaných přibylo 25,7 %. Zemědělský sektor opouštějí především chovatelé hospodářských zvířat. V uplynulých dvaceti letech ubyla polovina subjektů zabývajících se pouze živočišnou výrobou (−51,4 %) a dvě pětiny subjektů se smíšenou výrobou (−42,5 %). Naproti tomu subjektů s pouze rostlinnou výrobou jakožto činností provozně jednodušší, méně náročnou na pracovní sílu a v neposlední řadě se stabilnější perspektivou odbytu produktů a vyšší rentabilitou téměř pětina (+18,9 %) přibyla.
Rozdíly mezi kraji
Charakter zemědělské výroby se do značné míry liší mezi jednotlivými kraji České republiky. To je dáno přírodními podmínkami i historií využívání krajiny, které se odrážejí v počtu a velikosti zemědělských subjektů, struktuře pěstovaných plodin a kultur a v menší míře také v zastoupení různých druhů chovaných hospodářských zvířat.
Nejvíce zemědělských subjektů bylo v Agrocenzu 2020 sečteno v Jihomoravském kraji. Nachází se jich zde téměř 6 tisíc, tedy pětina z celkového počtu v České republice, a významné zastoupení mezi nimi mají drobní pěstitelé vína a dalších spíše teplomilných plodin nebo sadaři. Na opačném konci spektra stojí Karlovarský kraj s pouhými pěti stovkami zemědělských subjektů. Tamější typický zemědělský subjekt obhospodařuje především trvalé travní porosty o velkých výměrách, často v režimu ekologického zemědělství. Karlovarský kraj byl jediným krajem České republiky, ve kterém se počet zemědělských subjektů od roku 2000 zvýšil, a to dokonce o více než třetinu (+36,4 %). Jen k nepatrné změně počtu subjektů došlo v Plzeňském kraji (−1,4 %), v ostatních krajích byl zaznamenán úbytek, který se pohyboval od jedné pětiny (−20,3 %) v Moravskoslezském kraji po více než třetinu (−36,4 %) v Kraji Vysočina.
Rozdíly podle velikosti
Celková výměra obhospodařované zemědělské půdy se od roku 2000 zmenšila o 3,6 % na 3 493 609 hektarů. V roce 2020 zaujímala obhospodařovaná zemědělská půda 44,3 % celkové výměry České republiky, přičemž od předchozího Agrocenzu se tento podíl snížil o 1,7 procentního bodu. Výměra půdy obhospodařované fyzickými osobami vzrostla o 10,5 % na 1 042 605 ha, zatímco u právnických osob došlo k úbytku o 8,6 % na 2 451 004 ha. Nejvíce obhospodařované zemědělské půdy přibylo společnostem s ručením omezeným (+19,2 %) a ubylo družstvům (−40,8 %).
Průměrná velikost zemědělských subjektů se navýšila z 93 ha na 121 ha, v případě fyzických osob vzrostla průměrná výměra z 26 ha na 42 ha, ale u právnických osob se naopak zmenšila z 930 ha na 575 ha. Největší průměrné výměry vykazují družstva (1 276 ha/subjekt) těsně následovaná akciovými společnostmi (1 271 ha/subjekt), na opačné straně spektra stojí fyzické osoby jiné než zemědělští podnikatelé s pouhými 14 ha na jeden subjekt. V regionálním srovnání dosahují největších výměr zemědělské subjekty v Karlovarském kraji (201,4 ha), nejmenších pak v Jihomoravském kraji se 62,2 ha na subjekt. Nejpočetnější velikostní skupinou jsou malé zemědělské subjekty do 10 ha výměry, přestože se jejich podíl od roku 2000 do roku 2020 snížil ze 60,4 % na 40,4 %. Zastoupení dalších velikostních skupin se zvýšilo, a to především velikostní skupiny 10 až 49,9 ha, jejíž podíl vzrostl z 24,9 % na 31,8 %. Podíl největších subjektů s výměrou od 2 000 ha výše se za uplynulých 20 let nezměnil a setrvává na hodnotě 1,0 %.
Mezi nejmenšími subjekty do 10 ha drtivě převažují fyzické osoby (94,3 %) a mezi subjekty s výměrou 2 000 ha a více naopak právnické osoby (98,6 %). V počtu fyzických osob došlo k masivnímu úbytku o 12 tisíc v kategorii do 10 ha a o další tisíc v kategorii 10–49,9 ha. Mezi právnickými osobami přibyly především menší subjekty, nejvíce v kategorii 100 až 499,9 ha, kde se jich nově objevilo více než 500. Naproti tomu ve velikostní kategorii od 1 000 ha výše jich více než 200 ubylo.
Zemědělci získávají půdu do vlastnictví
K dlouhodobým trendům patří zvyšující se podíl vlastní obhospodařované zemědělské půdy, který mezi lety 2000 a 2020 vzrostl z 8,0 % na 27,3 %. Fyzické osoby již hospodaří na vlastní půdě z necelé poloviny (44,8 %) oproti 27,1 % v roce 2000 a právnické osoby z jedné pětiny (19,8 %) oproti tehdejšímu 1,3 %. Zajímavé je, že ve velikostních kategoriích do 49,9 ha se podíl vlastní půdy snížil ze 60,1 % na 54,3 %, zatímco u subjektů 100 ha či více se zvýšil z 2,7 % na 24,1 %.
Úbytek propachtované půdy v největších podnicích souvisí mimo jiné s poklesem počtu zemědělských družstev a snížením jejich průměrné výměry, změny ve středních velikostních kategoriích zase ovlivnil přesun části zemědělských podnikatelů z nižších velikostních skupin, ať už v původní právní formě, anebo po výše zmíněné transformaci do společností s ručením omezeným. Hospodaření na vlastní zemědělské půdě je nejrozšířenější v krajích Karlovarském (46,3 % vlastní půdy) a Ústeckém (39,3 %), naopak nejmenší podíly vlastní půdy vykázaly subjekty v krajích Vysočina (22,1 %) a Zlínském (22,2 %).
Ekologické zemědělství nabývá na významu
Počet ekologicky hospodařících subjektů se v posledních dvaceti letech zvýšil na více než desetinásobek ze 418 na 4 534 subjektů a výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na čtyřnásobek ze 132 254 ha na 528 424 ha. Podíl ekologických zemědělců na celkovém počtu zemědělských subjektů vzrostl z 1,1 % na 15,7 % a podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na celkové výměře zemědělské půdy se zvýšil ze 3,6 % na 15,1 %. Největší uplatnění našlo ekologické zemědělství v Karlovarském kraji, kde se mu věnuje bezmála polovina subjektů (46,2 % z celkového počtu) hospodařících na více než polovině celkové obhospodařované zemědělské půdy (58,6 % výměry). Nejmenší zastoupení ekologicky hospodařících subjektů najdeme v Jihomoravském kraji (5,9 % subjektů a 6,5 % výměry zemědělské půdy).
Plně ekologicky obhospodařovaná zemědělská půda tvoří 14,6 % výměry celkové obhospodařované zemědělské půdy a dalších 0,5 % se k datu šetření nacházelo v přechodném období na ekologické zemědělství. Čtyři pětiny (81,8 %) ekologicky obhospodařované zemědělské půdy pokrývají trvalé travní porosty, pro něž je přechod k režimu ekologického zemědělství a jeho udržování nejjednodušší. Orná půda zaujímá pouze 17,0 % ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, ovocné sady 0,7 % a vinice, chmelnice a ostatní trvalé kultury k její výměře přispívají pouze desetinami procenta. Ekologicky je obhospodařováno 44,2 % výměry všech trvalých travních porostů a 23,7 % ovocných sadů, ale jen 6,3 % výměry vinic a 3,6 % orné půdy. Trvalé travní porosty výrazně převažovaly mezi ekologicky pěstovanými kulturami ve všech krajích s výjimkou Jihomoravského, kde tvořily jen o málo více než pětinu ekologicky obhospodařovaných ploch (22,0 %), zatímco ekologicky obhospodařovaná orná půda zde zaujímala 70,4 % ploch v ekologickém režimu. Naproti tomu největší podíl ekologicky obhospodařovaných trvalých travních porostů byl zaznamenán v Libereckém kraji (92,6 %), kde orná půda zaujímala pouze 6,4 % ekologicky obhospodařovaných ploch.
Největší podíl ekologicky obhospodařovaných ploch z celkové výměry zemědělských pozemků vykázal Karlovarský kraj, ve kterém se tímto způsobem hospodaří na 18,1 % orné půdy, na 79,3 % trvalých travních porostů a na 92,8 % výměry ovocných sadů. Největší podíl ekologicky obhospodařovaných vinic se nachází v hl. m. Praze a ve Středočeském kraji (20,8 %).
V ekologických chovech zaujímají významný podíl ovce (35,6 % celkových stavů) a kozy (29,6 %), naopak téměř žádnou roli nehraje tento způsob v chovu prasat a drůbeže (shodně po 0,2 %). Ekologické chovy skotu (16,6 % celkových stavů) představují především tzv. krávy bez tržní produkce mléka, jichž se ekologicky chová téměř polovina ze všech krav jiných než dojených (46,4 %). V některých krajích tvořila ekologicky chovaná zvířata podstatnou část celkových stavů. Zejména šlo o Karlovarský kraj, kde bylo ekologicky chováno 63,6 % skotu (23,6 % z celkového stavu dojených krav a 75,6 % z ostatních krav), 73,6 % ovcí a 74,6 % koz. V Libereckém kraji byl zaznamenán nejvyšší podíl ekologicky chované drůbeže (7,5 %).
Zdroj: ČSÚ, STATISTIKA & MY